aktuality

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

· Co všechno nechal Častorál skartovat?

(08. 07. 2017) S příchodem léta začalo být i v harvardské likvidaci poněkud horko a začínají se objasňovat i některé okolnosti kolem Častorálova tajnosnubného účetnictví. Především se OSMA musí omluvit za své podezření, že účetní knihy HPH v příhodný okamžik mohou jednoduše zmizet. Podle zjištění, které OSMA v úterý 27. 6. 2017 učinila, by takové zmizení bylo velice, ale vskutku velice obtížné. Navíc bylo dohodnuto, že veškeré archivované dokumenty HPH budou v úterý 4. 7. 2017 přivezeny zpět do Prahy, s nimi tedy i Častorálův účetnický poklad. Že by i se všemi v něm uloženými kostlivci?
 

· Na Častorála dopadlo předběžné opatření

(12. 06. 2017) K nečekanému zlomu došlo poslední květnový den v průběhu harvardské likvidace – pražský Městský soud vydal předběžné opatření, kterým likvidátorovi Častorálovi nařídil vydat novým likvidátorům veškeré dokumenty společnosti HPH a kompletní účetnictví.
 

· Proč Častorál nemohl přijít na VH

(30. 05. 2017) V pondělí 29. 5. 2017 se v Praze uskutečnila mimořádná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci, o kterou požádal ing. V. Jiřík, zástupce kvalifikované minority harvardských akcionářů. Na této valné hromadě se představili JUDr. D. Mixová a Ing. Tomko, které soud nominoval jako další dva likvidátory, jež by měli Harvard vyvést z marasmu, do kterého společnost dostal Z. Častorál po šestnácti letech svého až neuvěřitelného likvidačního břídilství.
 

· Místo účetnictví Častorál předložil pět „nezbytných zásad“

(09. 05. 2017) Tak to máme za sebou - náš nedostižný likvidátor Častorál se sešel s oběma likvidátory, které jmenoval soud. Kdo však předpokládal, že Častorál nebude ochoten s novými kolegy jednat, velice se mýlil. Naopak, byl na projednávání další budoucnosti harvardské likvidace pečlivě připraven. Se vstřícností sobě vlastní, jak nakonec dokládá prohlášení, které následně na svých internetových stránkách zveřejnil.
 

Žalobu J. Sainerové na VH HPH, která se konala dne 12. 10. 2003, soud zamítl

T. Ševčík: HPH patří jen akcie, nikoliv však milióny dolarů

(03. 05. 2007) V žalobě JUDr. Sainerové na neplatnost valné hromady HPH konané 12. 10. 2003 při jednání 30. ledna 2007 vypovídali předvolaní svědci.

Akcionářka Rejchrtová vypovídala ke stížnosti pana Jiříka, který ji zastupoval na VH 12. 10. 2003 a protestoval, že mu nebyl uznán plný počet akcií, když nebyly uznány akcie, které pí. Rejchrtová údajně měla zdědit (protest je zaznamenán i v notářském zápisu). Právě i touto skutečností žalobkyně Sainerová dokazovala, že usnesení valné hromady musí být zneplatněno. Paní Rejchrtová však soudu sdělila, že sice neví, kolik má harvardských akcií, ale rozhodně žádné nezdědila. Domnívala se, že došlo k omylu a že na její plné moci byl uveden počet akcií, které vlastní její manžel a že pana Jiříka o žádném dědictví neinformovala, ani s ním nejednala, plnou moc prý obstaral její manžel.

 

Svědek T. Ševčík vypovídal, jak P. Matějka zakázal v roce 2003 představenstvu HPH vstup do budovy v Ohradní 65 a jak  firma Harvard Group neplnila své smluvní závazky k HPH. Sdělil, že jeho představenstvo vzhledem k tomu, že společnost Daventree Resources Ltd. Kypr se stala majetkem HPH jako část převzatých zástav a tedy velkou částí majetku HPH, plánovalo valnou hromadu až po auditu této získané společnosti, tedy prý někdy na prosinec 2003. O tom, že P. Matějka svolal řádnou a pak náhradní VH na 12. 10. 2003 se údajně Ševčíkovo představenstvo dozvědělo z novin. Hradeckým soudem vydané předběžné opatření proti osobám, které mohly zahajovat Matějkovu VH, se Ševčík těmto lidem snažil předběžné opatření doručit, nikdo je nepřijal, dokonce hradecké usnesení položil na stůl před akcionáře J. Punara, který VH při nepřítomnosti Matějky zahajoval. Oznámil, že existuje fax, který dokládá, jak Koženého společnosti jednají v neohlášené shodě, proto měly být tyto firmy zbaveny hlasovacích práv. Dodal, že takových dokumentů je několik. O společnostech B. Vostrého se nezmínil.

 

Podle Ševčíka skutečnost, že Matějka představenstvo nepouštěl do budovy v Ohradní, měla dokonce zdržet sestavení účetní závěrky. V zápětí však bývalý člen dozorčí rady pan Podzimek vypovídal zcela jinak. Na otázku – jaký majetek HPH získal převzetím Daventree Resources Ltd. Kypr, pak Ševčík sdělil, že 100% akcií Daventree Limited a investici v Kantupanu, z níž pak při prodeji podílu přešlo na Daventree Resources Ltd. Kypr 150 miliónů dolarů. Na otázku soudu zda jsou tyto prostředky dosažitelné, Ševčík odpověděl, že kdykoliv, kromě 40 miliónů dolarů, vyplacených akcionářům z Trustu č. 1.

 

K otázce, zda jeho představenstvo činilo úkony, náležející likvidátorovi řekl, že likvidátor neměl v HPH žádná práva, neboť společnost nebyla v likvidaci a protože nebyl likvidátorem, nemohl s ním nikdo z představenstva spolupracovat (jmenování likvidátora soudem samozřejmě Ševčíka a jeho představenstvo nemohlo přece zajímat). A pak si T. Ševčík náležitě protiřečil a k tomu zřejmě nechtěně odhalil systém rabování Harvardu, když prohlásil, že do Daventree Resources Ltd. Kypr sice přišlo 150 miliónů dolarů, ale přestože DRL Kypr patří společnosti HPH, těch 150 miliónů není majetkem HPH, tím jsou jen akcie DRL Kypr. Chvíli před tím ovšem tvrdil, že spolu s DRL Kypr získal HPH i investici v Kantupanu. Proto také zřejmě jeho představenstvo  svého času převedlo veškerý tehdejší majetek do DRL Kypr, aby se prý lépe obhospodařoval, jak bylo akcionářům oznámeno. Pro koho asi je těch údajně zbývajících 110 miliónů dolarů kdykoliv na požádání dosažitelných? Nicméně toto Ševčíkovo tvrzení, pronesené před soudem, dává nedávno nově jmenovaným ředitelům Daventree Resources Ltd. Kypr naprostou jistotu, že na jejich požádání se kdykoliv těch 110 miliónů dolarů vrátí na účet této společnosti. Přece by Ševčík soudu nelhal.

 

Dalším svědkem byl bývalý člen dozorčí rady HPH pan Podzimek. Vypověděl, že dozorčí rada se scházela jednou měsíčně a že Matějka sdělil, že svolává valnou hromadu, protože ji nechce svolat Ševčíkovo představenstvo. Když se dozorčí rada ptala Ševčíka, proč se nesvolává valná hromada, tak prý proto, že jsou problémy s kyperským účetnictvím a že  na Kypru je jiná metodika. Pokud jde o jednání ve shodě Koženého kyperských firem, tak Ševčíkovo představenstvo sdělilo dozorčí radě, že došlo k jednání ve shodě, ovšem do té doby podle pana Podzimka dozorčí rada o tom žádný důkaz neměla, ani žádnou informaci. Sdělil také, že až do podzimu roku 2003 dozorčí rada jednala v budově v Ohradní a vzpomněl si jen na jediný případ, kdy se jednání uskutečnilo na chodbě před zamčenou kanceláři.

 

Předvolaným svědkem byl také P. Matějka, ten se však soudu omluvil.

 

V dalším jednání  29. 3. 2007 byl vyslechnut P. Matějka. Uvedl, že valnou hromadu svolal, protože ji představenstvo již druhým rokem nesvolalo v řádném termínu. A protože znal názor představenstva (svolávat VH není nutné), tak s ním nejednal, ale nějaká komunikace prý probíhala, ale už se přesně  nepamatoval. Na většinu dalších otázek pak měl stejnou odpověď – už si přesně nepamatoval. K otázce – proč neinstruoval J. Punara, kterého pověřil zahájením VH 12. 10. 2003, aby  Koženého kyperským firmám odebral hlasovací práva, sdělil, že pokud takové dokazující materiály existovaly, pak byly před ním tajeny a neexistovalo v té věci žádné soudní rozhodnutí.

 

Po skončení výslechu právní zástupce žalobkyně Sainerové navrhoval výslech paní Chvatíkové, matky Koženého, ale nechá to prý na úvaze soudu a slíbil, že dá přeložit faxovou zprávu, která měla dokazovat jednání Koženého kyperských firem v neohlášené shodě. Argumentoval také, že jeden člen dozorčí rady nemůže svolat valnou hromadu (patrně neznal rozhodnutí Vrchního soudu).

 

Právní zástupce HPH sdělil soudu, že s ohledem na  návrhy na doplnění dokazování bude požadovat další výslech P. Matějky. Soud pak oznámil, že výslech paní Chvatíkové se konat nebude, že důkazů je dostatek a vyslovil předpoklad, že příští jednání bude závěrem tohoto řízení.

 

Při pokračování 20. dubna 2007 provedl soud listinné důkazy a přitom se ukázalo, že doklad o jednání Koženého kyperských firem ve shodě, je vlastně jen faxem poslaným 1. 11. 2002 švýcarskou advokátní kanceláří P. Sarrisovi. Při čtení doplněných důkazů od žalující strany, což bylo asi sedmnáct zápisů z jednání dozorčí rady, se soud zeptal žalobkyně – co tím chce prokázat. Odpověď zněla – jen skutečnost, že se dozorčí rada pravidelně scházela.

 

Po provedení těchto důkazů právní zástupce HPH vyslovil výhrady ke všem zápisům dozorčí rady s tím, že nejdříve byl vyslechnut člen dozorčí rady Matějka a pak teprve byly předloženy tyto zápisy a vyslovil i pochybnost o pravosti zápisů i o jejich obsahu a zda odpovídají skutečnosti. Trval také na dalším výslechu Matějky. K tomu právní zástupce žalobkyně sdělil, že se k těmto důkazům nemusí přihlížet.

 

Soud oznámil, že opakovanou výpověď Matějky provádět nebude, že kdyby si pojednou vzpomněl, to by nevypadalo věrohodně. Vyslovil také úmysl vynést usnesení v dalším jednání, které odročil na 27. dubna 2007. Odročené jednání bylo rychlé, soud jen konstatoval písemné závěrečné návrhy žalobkyně Sainerové a harvardského právního zástupce. Ten pak ústně dodal, že argument žalobkyně o jednání ve shodě není relevantní, neboť o jednání ve shodě rozhoduje výhradně soud, nikoliv názor žalobkyně a že k usnesení soudu v této věci nedošlo. A bylo opět odročeno – na 3. 5. 2007 výhradně k vynesení usnesení.

 

Rovněž toto jednání bylo záhy skončeno. Soud návrh žalobkyně J. Sainerové na vyslovení neplatnosti valné hromady ze dne 12. 10. 2003 zamítl. Ve stručném ústním odůvodnění pak soud uvedl, že se zabýval podrobně otázkou, zda jeden člen dozorčí rady může svolat valnou hromadu a dospěl k názoru, že může, zvláště když ji může svolat jeden člen představenstva. Soud konstatoval, že se žalobkyně odvolávala na jeden právní výklad, ovšem jsou i další výklady, třeba JUDr. Štenglové, který potvrdil i Vrchní soud. Soud pak sdělil, že dospěl k názoru, že nebyly splněny předpoklady k nekonání valné hromady. V té souvislosti pak odmítl tvrzení T. Ševčíka, který jako svědek vysvětloval, že valnou hromadu nebylo možné svolat, neboť chyběl audit  společnosti Daventree Resources Kypr, protože na Kypru jsou pro audity jiné termíny. Soud dospěl k závěru, že valná hromada se mohla konat i bez tohoto auditu. Ze zápisů dozorčí rady, které předložila žalobkyně, pak soud vyvodil, že i samotná dozorčí rada byla proti konání valné hromady, zvláště když sama žalobkyně její svolání chtěla zmařit návrhem na předběžné opatření. Ostatní pak bude obsaženo v písemném odůvodnění usnesení, v němž se soud bude zabývat i absencí výpisu akcionářů.

 

To už žalobkyně JUDr. J. Sainerová nevydržela a zřejmě propadla zlobě nebo hysterii, patrně obojímu, a doslova vyjela na soudce: „To jste také mohl říct hned na začátku…“  Soud (JUDr. Žákovec) nicméně zachoval svou noblesu, s níž  toto řízení po celou dobu vedl: „To nemohl, muselo se vše vzít v úvahu a posoudit ve všech souvislostech.“ Leč žalobkyně Sainerová nebyla k zastavení: „Vy jste od začátku tvrdil, že je s tou valnou hromadou všechno v pořádku. To jsme tady nemuseli ztrácet tolik zbytečného času“. Soud se ani teď nenechal vyvést z míry exhibicí právnické etiky JUDr. J. Sainerové: „Museli, mohlo to být rychlejší, kdyby obě strany nezdržovaly svými podáními, se kterými se soud musel vypořádat.“

 

Lze předpokládat, že žalobkyně se odvolá, ovšem někdo by měl B. Vostrému poradit, že takový způsob  hájení jeho zájmů před českým soudem se obrací proti jeho výjimečnému altruistickému úsilí „vrátit“ českým akcionářům HPH vše, o co byli okradeni. O což se samozřejmě snaží ze všech sil i T. Ševčík, tak by přece měl Sainerové domluvit, když má tolik její důvěry, že ji může zastupovat na valných hromadách. Nějak by si měl těch 100 tisíc dolarů měsíčně, které vyplácí své firmě údajně za péči o majetek, přece jen zasloužit. Zvláště když tento uloupený majetek podle jeho názoru nepatří HPH, ale jen harvardským akcionářům.