Úderně a útočně sděluje: „Dalo by se předpokládat, že představenstvo a dozorčí rada bude soudem jmenovaného likvidátora v činnosti k vracení ukradených hodnot podporovat,“ a nekompromisním konstatováním pokračuje ve svém předpokládání, že „tyto statutární orgány se budou nadále vymezovat proti konkrétním osobám“.
Pokud se likvidátor domnívá, že by se „statutární orgány“ měly vymezovat způsobem, jakým se vymezuje on sám, pak takový způsob ve stylu pavlačové drbny je představenstvu naprosto cizí. K tomu je nutné dodat, že společnost HPH má jen jeden statutární orgán, což je již nějaký čas skutečnost, která se zřejmě značně vzdálila likvidátorovu chápání. Nebo podlehl představě, že čím víc protivníků si vyrobí, tím udatnějším bude likvidátorem?
Navíc podle Častorálových prohlášení vlastně HPH žádné představenstvo, tedy statutární orgán, nemůže mít. Neboť platně zvolené představenstvo podle likvidátorových, stále opakovaných tvrzení, společnost HPH nemá a ještě k tomu přece veškerá působnost představenstva přešla výhradně na jeho osobu. K tomu členové představenstva, i kdyby byli platně zvoleni, stejně nemohou působit vůči třetím osobám, jak likvidátor do omrzení omílá. Na místě je tedy samozřejmá otázka – pane likvidátore má společnost HPH představenstvo, nebo jeho existence závisí na tom, jak se vám to hodí, či jak se vyspíte?
S profesorským zadostiučiněním oznamuje, že v soudním spisu ve věci zablokovaných 21 miliónů dolarů v Budějovicích objevil na str. 655 zápis ze schůze představenstva HPH. Je jen škoda, že tak detailně neinformuje o výsledcích svého likvidátorského břídilství. Neotřesitelnou analýzou pak dospěl k závěru, že tento zápis dokumentuje negativní postoj představenstva i dozorčí rady k průběhu likvidace a „zároveň se tak z jejich strany potvrzuje vědomé nerespektování tuzemských zákonů, právních norem, zejména pak Obchodního zákoníku, který vymezuje postup likvidace a povinnosti, které jsou tímto zákonem uloženy orgánům společnosti“.
Ačkoliv OSMA pečlivě prošla Obchodní zákoník, nikde nenašla paragraf, který by neexistujícímu orgánu společnosti vymezoval jakékoliv povinnosti. Pan likvidátor bude jistě tak laskav a v nejbližším ze svých, jako vždy ohromujících pojednání na stránkách „Oficiální prezentace likvidátora HPH“, tento paragraf Obchodního zákoníku určitě velice rád identifikuje. Jako vždy likvidátor i tady bystře odhalil, že zmiňovaný zápis „dokumentuje postoj a stanoviska statutárních orgánů (kolik jich vůbec HPH má?) k vyvedení majetku HPH“. Prý formou „legitimizace“ trustů na Kypru, legalizace Dohody z března 2011 apod.
Pokud jde o Dohodu, tu přece před soudem v Nikósii legalizoval Častorál osobně. Byl při tomto slyšení hlavním svědkem, a určitě byl také v soudní síni přítomen jednání, kdy byla Dohoda soudu předložena. Proč tedy hned na místě Častorál neprotestoval a soudu neoznámil, že nic takového neschválil, proto Dohodu nemůže soud přijmout a že kyperský právní zástupce zásadně porušil dispozice svého klienta? Proč začal Častorál tvrdit až po návratu do Prahy, že Dohodu v Nikósii neschválil s tím, že nebyl kyperským právníkem vůbec informován o průběhu posledního dne jednání. Vždyť tam přece osobně byl, tak snad byl schopen průběh jednání o Dohodě vnímat.
Bylo by totiž neuvěřitelné, ale naprosto neuvěřitelné, kdyby se právě tohoto jednání nezúčastnil, tak nezodpovědně by rozhodně žádný likvidátor nemohl jednat. Vždyť přece dva dny před tím útočně odhalil a úderně rozbil mezinárodní spiknutí právních zástupců, namířené proti jeho důvěryhodnosti, jehož účastníkem byl dokonce sám kyperský soudce. Zvláště proto musel předpokládat, že ti spiklenečtí zlotřilci mohou ve svých piklích pokračovat. Nebo že by v tak kritickou chvíli likvidátora opustila jeho záviděníhodná analytičnost? Či snad jej opustila schopnost vůbec vnímat, o čem se při slyšení 31. března 2011 u soudu v Nikósii vůbec jedná?
K zápisu představenstva jen tolik. Obsahem zápisu představenstva je projednávání situace, kdy orgány HPH vůbec neznají finanční situaci společnosti a k předkládaným závěrkám utajovaného účetnictví nemají přílišnou důvěru. Zvláště když likvidátor odmítá auditora, schváleného valnou hromadou a údajně audity nechává vyhotovit jen auditorem, jehož si sám vybere. Tedy utrácí harvardské peníze za audity naprosto neplatné. Což je zřejmě důvod, proč poslední audity raději ani nezakládá do sbírky listin. Proto představenstvo projednávalo možnosti jakým způsobem tento stav změnit.
Dalším projednávaným bodem byla příprava valné hromady za rok 2014. S tím, že v tomto případě je největším problémem likvidátor sám, když jejímu svolání protiprávně brání odmítáním nutné náklady hradit, jak to učinil v případě svolání valných hromad za roky 2011 a 2012. Také byla projednávána celková situace ve společnosti, průběh likvidace i možnosti vrácení ukradeného majetku do společnosti. V té souvislosti se představenstvo zabývalo i možnostmi získat zablokované finanční prostředky z kyperských trustů a také zda Dohoda, uzavřená v Nikósii v březnu 2011 je platná či nikoliv. Představenstvo dospělo k názoru, že tato Dohoda byla soudem akceptovaná, je tedy platná, dokud nebude soudním rozhodnutím zrušena. Ovšem zjistit z tohoto zápisu, že představenstvo vědomě nerespektuje české zákony, to umí jen Častorál, nakonec jistě nebyl zbytečně kantorem na bolševické Vysoké škole SNB.
Značně nepochopitelné jsou neustálé Častorálovy stížnosti, že představenstvo nepodporuje jeho úderné likvidační kroky, místo aby s ním spolupracovalo. Vždyť je naprosto nemyslitelné, aby tak počestný likvidátor mohl spolupracovat s orgánem, který neexistuje a jeho členové jsou zaprodanci a přisluhovači odsouzených zločinců. Perou pro ně špinavé peníze, vyvádějí harvardský majetek přímo likvidátorovi pod rukou, ničí jeho úsilí při vracení ukradených hodnot, snaží se legalizovat kyperskou Dohodu a uznávají platnost trustů, dokud soud nerozhodne jinak.
Dokonce na úhradu nákladů posledních dvou valných hromad, které Častorál odmítl zaplatit, mělo neexistující představenstvo použít neznámé finanční zdroje, což vyvolává důvodné podezření, že jde o další snahu legalizovat výnosy z trestné činnosti. Navíc uvedlo v trestuhodný omyl i samotný CDCP. Jak jen může Častorál při tom všem ještě stále vymáhat na představenstvu podporu svého desetiletého likvidačního břídilství, když se tento orgán HPH připojil k žalobě na jeho odvolání a dokonce vůbec nevěří té vymyšlené pitomosti o mezinárodním spiknutí u soudu v Nikósii? Ani přihlouplé historce se soudkyní Coinovou v New Yorku, která prý měla být původně likvidátorovi příznivě nakloněna. Ovšem jen do chvíle, než přes Atlantik všemocně zasáhl předseda představenstva Staněk, dokonce tak, že paní soudkyně zcela obrátila a vynesla pro HPH nepříznivý rozsudek. Vždyť takové žebrání o jakoukoliv spolupráci, s natolik zlotřilým a ještě k tomu neexistujícím představenstvem a hlavně jeho předsedou, by bylo pod úroveň, ale naprosto pod úroveň likvidátorovy neposkvrněné ctihodnosti a hlavně mimořádné úspěšnosti.