aktuality

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

· Co všechno nechal Častorál skartovat?

(08. 07. 2017) S příchodem léta začalo být i v harvardské likvidaci poněkud horko a začínají se objasňovat i některé okolnosti kolem Častorálova tajnosnubného účetnictví. Především se OSMA musí omluvit za své podezření, že účetní knihy HPH v příhodný okamžik mohou jednoduše zmizet. Podle zjištění, které OSMA v úterý 27. 6. 2017 učinila, by takové zmizení bylo velice, ale vskutku velice obtížné. Navíc bylo dohodnuto, že veškeré archivované dokumenty HPH budou v úterý 4. 7. 2017 přivezeny zpět do Prahy, s nimi tedy i Častorálův účetnický poklad. Že by i se všemi v něm uloženými kostlivci?
 

· Na Častorála dopadlo předběžné opatření

(12. 06. 2017) K nečekanému zlomu došlo poslední květnový den v průběhu harvardské likvidace – pražský Městský soud vydal předběžné opatření, kterým likvidátorovi Častorálovi nařídil vydat novým likvidátorům veškeré dokumenty společnosti HPH a kompletní účetnictví.
 

· Proč Častorál nemohl přijít na VH

(30. 05. 2017) V pondělí 29. 5. 2017 se v Praze uskutečnila mimořádná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci, o kterou požádal ing. V. Jiřík, zástupce kvalifikované minority harvardských akcionářů. Na této valné hromadě se představili JUDr. D. Mixová a Ing. Tomko, které soud nominoval jako další dva likvidátory, jež by měli Harvard vyvést z marasmu, do kterého společnost dostal Z. Častorál po šestnácti letech svého až neuvěřitelného likvidačního břídilství.
 

· Místo účetnictví Častorál předložil pět „nezbytných zásad“

(09. 05. 2017) Tak to máme za sebou - náš nedostižný likvidátor Častorál se sešel s oběma likvidátory, které jmenoval soud. Kdo však předpokládal, že Častorál nebude ochoten s novými kolegy jednat, velice se mýlil. Naopak, byl na projednávání další budoucnosti harvardské likvidace pečlivě připraven. Se vstřícností sobě vlastní, jak nakonec dokládá prohlášení, které následně na svých internetových stránkách zveřejnil.
 

Soud s Koženým až v květnu a Viktorovy starosti s lahvemi

(18. 09. 2007) Léto pomalu končí a úsilí o vrácení ukradeného harvardského majetku se stále více přesouvá do soudních síní. Což ovšem není zdaleka jediná sféra, v níž likvidátor a představenstvo HPH vyvíjejí svou činnost.
Byla podána žaloba do Štrasburku na Ázerbájdžán, kde při soudním sporu o kupony a vouchery ázerbájdžánské státní instituce jednoznačně nezajistily podmínky spravedlivého procesu. Jen pro připomenutí – zhruba 10 miliónů  kuponů a  1,8 miliónu voucherů prodal B. Vostrý jedné bermudské společnosti. Je samozřejmé, že práce na žalobě (možná žalobách) na ČR pokračují.
 
V Praze proběhlo další soudní řízení HPH proti VSP o vlastnictví nemovitosti v Ohradní ulici, bylo však odročeno, neboť samozřejmě neexistují zatím doklady, které soud požaduje. Městský soud měl také zahájit řízení o žalobě akcionáře Lukšíka, který požaduje odvolání likvidátora doc. Častorála. Zajímavé na tomto žalujícím akcionáři je skutečnost, že se již sedm let nezúčastnil jediné valné hromady HPH. Je však z Hradce Králové, možná že tam mohl najít nepřeberný zdroj mimořádně skvělých informací. Nakonec vždyť ještě i sám  M. Pacovský, blahé paměti, velice usiloval o přeložení sídla HPH právě do Hradce Králové. Zřejmě je Hradec pro harvardské záležitosti přímo magické místo. Ovšem  řízení bylo odročeno, onemocněl Lukšíkův právní zástupce.
 
A ještě jednou ze soudní síně – proces s Koženým a s ním obviněnými jeho americkými partnery je podle věrohodných zpráv z USA  nařízen na 5. listopadu. Zasvěcení právníci však předpokládají, že řízení bude odloženo na květen příštího roku.
 
Pokračuje také analýza dokumentů, k nimž se představenstvo dostává v nemalé míře právě po ovládnutí Daventree Resources Ltd. Kypr a rozhodně to není analýza nezajímavá – v těchto dokumentech se objevuje i různá korespondence, z níž jistě budou akcionáře zajímat informace od jakési Dany pro jistého Viktora, týkající se novoročních dárků.
 
V prosinci 1995 Dana píše Viktorovi:
 
Prosím o odsouhlasení předání dárků /lahví/, 15 kusů v hodnotě 697 200 Kč těmto pánům. Následuje výčet čtrnácti jmen  a závěr: zbývá jedna láhev, buď někoho urči, nebo ji někam uložíme? Mám jim k tomu napsat dopis, nebo jenom novoročenku s Tvojí vizitkou?
 
Nikoliv, nejde o chybu v ceně lahví, vždyť přece  byly určeny pro tehdy vysoce postavené osobnosti – politiky a bankéře, na tom se šetřit nemohlo. Od toho tady byli akcionáři. Kdepak asi skončila ta jedna láhev za tehdejších  46 500 Kč, že by byla ještě někde uložena?
 
V roce 1996 se vše opakovalo, ovšem už v klasicky harvardské modifikaci, tedy podvodně. Dana píše Viktorovi:
 
Na základě rozhovoru s J. K. ohledně vánočních dárků pro naše přední činitele prosím o vyjádření k tomuto seznamu (třináct jmen a k tomu dvě s otazníkem). Objednala jsem předběžně 15 lahví „Ludvíka“ s tím, že bychom k tomu přiložili dopis, jako každý rok, podepsaný někým v Tvém zastoupení, kým? J. B. jsem o tom říkala, bude Ti o tom psát.
 
Viktor vše odsouhlasil,  oba otazníky přeškrtnul a připojil vlastní rukou světácké „yes“. Neboť dobře věděl, že člověk přece nikdy netuší, kdy koho bude potřebovat. Za pár dnů následuje další zpráva od Dany:
 
Prosím o vyjádření – co se týče lahví pro přední politiky, J. B. se zděsil, že s tím výdajem cca 700 000 Kč nebylo počítáno v rozpočtu (počítám 15 lahví „Ludvíka“ jako každý rok + dopis Tvým jménem).
 
Zděšení J. B. a rozpočet s vždy tak velkorysým Viktorem rozhodně nepohnuly,  vše odsouhlasil, patrně podle zásady – malé věci řešme rukou mávnutím. Jistou drobnost však musela řešit  i Dana. Zděšení J. B. patrně alespoň částečně zabralo v Praze, takže se obrátila na jistého pracovníka  známého pražského  lahůdkářství:
 
Na základě našeho rozhovoru přikládám zpět účet na 675 000 Kč s tím, že prosím o rozepsání částky na dva účty a to následovně: 1. účet bude na 675 kusů dárkových balíčků v hodnotě 500 Kč/1 balíček. 2. účet bude na občerstvení pro 135 osob v hodnotě 2 500 Kč/osoba, v průběhu měsíce prosince. Moc se omlouvám. Ale jistě to znáte.
 
Dotyčný pracovník to znal patrně dobře a tak se 15 lahví „Ludvíka XIII“ proměnilo v žádané. Jistě není bez zajímavosti, že první účet – dodací list (vrácený) byl zaplacen hotově, nebyl datován a neměl ani další náležitosti. Nicméně problémy ještě neskončily. Za dva týdny byl seznam českých veličin poněkud pozměněn a Dana navrhuje:
 
Navrhuji poslat p. H. pouze dopis (láhev později nebo vůbec), p. Z. pouze dopis, láhev vloni vrátil.
 
Takovou opovážlivost Dana samozřejmě nemohla tolerovat – vracet láhev Ludvíka XIII za 46 500 Kč, kdo to kdy v této zemi viděl! O nějakém dalším zděšení J. B. se Dana již nezmiňuje,  cena lahví již jistě byla zapracována do rozpočtu.
 
 
 
Z přízemnosti novoročních Ludvíků XIII (i když ne tak docela) vytrhla Dana v říjnu 1997 Viktora následující zprávou:
 
Dnes mně navštívili dva redaktoři z TV NOVA (nejsledovanější TV v ČR) s tím, že s Tebou chtějí natočit takový Tvůj portrét. Takový „Jeden den s Viktorem“. Podnět jim k tomu dal pořad s W. o jeho životě, ze kterého vyšel W. jako národní hrdina. Domnívají se, že Ty si zasloužíš pořad také a mnohem lepší. Dělalo to na mne dojem, že mají opravdu zájem natočit s Tebou seriózní pořad. Dále prosím o stanovisko, zda budeme i v letošním roce kupovat nějaké lahve pro naše politiky? Jestliže ano, tak mi sděl, komu je chceš darovat.
 
Zmínění  redaktoři zřejmě zamýšleli učinit z Viktora hrdinu nadnárodního (když W. vyšel jako národní a Viktor měl být mnohem lepší), ale to byl  vzhledem k avízované serióznosti nesporně záměr nad síly jakéhokoliv televizního giganta.
 
S koncem roku 1997 vznikl kolem lahví Ludvíka XIII další problém a tak se Dana obrací na Viktora:
 
Lahve mám jít zítra koupit (jedná se o 14 lahví za cca 600 000 Kč). Komu je vlastně máme dát, máme počkat až na novou garnituru…?  Rozhodni co s tím. Upřímně řečeno jsem z toho trošku smutná, protože jsem lahve objednala a na zrušení objednávky je dost pozdě…
 
Ať už vzal Viktor naprosto pochopitelný a oprávněný smutek Dany na vědomí či nikoliv, jak  rozhodl, se zatím neví, jeho odpověď ještě někde leží. Nicméně problém to byl rozhodně nadmíru zapeklitý. Vzhledem k Viktorově velkorysosti to asi vyřešil tím nejjednodušším způsobem. Neboť člověk nikdy neví… Aby toho přetěžkého rozhodování neměl Viktor málo, tak hned v lednu 1998 od něj Dana žádá další vyřešení pozoruhodného problému:
 
Na základě rozhovoru s paní Dr. Ch. potřebuji vyjádření k těmto věcem, ne že bych Dr. Ch. nevěřila, ale potřebuji stanovisko, abych všechno mohla zrealizovat. Pan Prof.  B. si koupí 2 letenky do USA za dcerou a my mu je proplatíme (staral se o dědu). Pan Dr. K. píše knihu, do které píše i Tvoje maminka příspěvek, zažádá o sponzoring knihy cca 400 000 Kč (staral se o dědu).  Na závěr Ti sděluji, že nám Tvůj vánoční dárek (láhev) vrátil pan Z. (zřejmě v souvislosti se zprávami, že je alkoholik) a pan Š. Co s nimi mám dělat?
 
Tady ovšem není jasné, s kým Dana neví, co má dělat. Jak jí asi  Viktor poradil? Když se tento pouhý vzorek rozhodně naprosto nevyhnutelných  Viktorových výdajů sečte, je tu odpověď všem, kdož nevěří, že Viktor je dnes málem bezdomovcem. Neboť podnikat v této zemi bez takových skromných pozorností a různého sponzorování…?
 
Lze se tedy divit, když někteří naši „úspěšní“ podnikatelé pohodlně mizí přímo pod rukama nebohé české policie raději do přívětivějšího zahraničí?