aktuality

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

· Co všechno nechal Častorál skartovat?

(08. 07. 2017) S příchodem léta začalo být i v harvardské likvidaci poněkud horko a začínají se objasňovat i některé okolnosti kolem Častorálova tajnosnubného účetnictví. Především se OSMA musí omluvit za své podezření, že účetní knihy HPH v příhodný okamžik mohou jednoduše zmizet. Podle zjištění, které OSMA v úterý 27. 6. 2017 učinila, by takové zmizení bylo velice, ale vskutku velice obtížné. Navíc bylo dohodnuto, že veškeré archivované dokumenty HPH budou v úterý 4. 7. 2017 přivezeny zpět do Prahy, s nimi tedy i Častorálův účetnický poklad. Že by i se všemi v něm uloženými kostlivci?
 

· Na Častorála dopadlo předběžné opatření

(12. 06. 2017) K nečekanému zlomu došlo poslední květnový den v průběhu harvardské likvidace – pražský Městský soud vydal předběžné opatření, kterým likvidátorovi Častorálovi nařídil vydat novým likvidátorům veškeré dokumenty společnosti HPH a kompletní účetnictví.
 

· Proč Častorál nemohl přijít na VH

(30. 05. 2017) V pondělí 29. 5. 2017 se v Praze uskutečnila mimořádná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci, o kterou požádal ing. V. Jiřík, zástupce kvalifikované minority harvardských akcionářů. Na této valné hromadě se představili JUDr. D. Mixová a Ing. Tomko, které soud nominoval jako další dva likvidátory, jež by měli Harvard vyvést z marasmu, do kterého společnost dostal Z. Častorál po šestnácti letech svého až neuvěřitelného likvidačního břídilství.
 

· Místo účetnictví Častorál předložil pět „nezbytných zásad“

(09. 05. 2017) Tak to máme za sebou - náš nedostižný likvidátor Častorál se sešel s oběma likvidátory, které jmenoval soud. Kdo však předpokládal, že Častorál nebude ochoten s novými kolegy jednat, velice se mýlil. Naopak, byl na projednávání další budoucnosti harvardské likvidace pečlivě připraven. Se vstřícností sobě vlastní, jak nakonec dokládá prohlášení, které následně na svých internetových stránkách zveřejnil.
 

Nebýt Vrchního a Nejvyššího soudu mohla soudkyně Hodačová vstoupit do síně slávy českého soudnictví

(23. 11. 2007) Nedávno Nejvyšší soud zamítl dovolání firmy Vepros a M. Pacovského proti usnesení Vrchního soudu, jenž zamítl prohlášení konkursu na HPH. Tedy po Vrchním soudu další usnesení, které zcela rozvrátilo usnesení první instance (pražského Městského soudu, jmenovitě soudkyně Hodačové), kterým byl na HPH prohlášen konkurs.
Což dává velmi dobrou možnost posoudit, jak si při prohlášení konkursu soudkyně Hodačová počínala:
 
Soud, tedy soudkyně Hodačová, nezkoumal spornost v rámci oprávněných či neoprávněných osob, tedy osob podávajících jménem HPH na společnost návrh na konkurs. Protože byl právního názoru, že toto konkursnímu soudu nepřísluší a jde o věc nad rámec jeho pravomocí, proto také nezkoumal oprávněnost návrhu na konkurs, jestliže mu byl spis postoupen Krajským soudem v Hradci Králové.
 
Stanovisko Nejvyššího soudu: Jmenováním likvidátora na něj přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. U právnické osoby v likvidaci má povinnost návrhu na konkurs jen likvidátor, nikoliv statutární orgány. Osoby, které jménem HPH podaly návrh na konkurs, nebyly zapsány v obchodním rejstříku jako členové představenstva, ani v době podání návrhu, ani potom. Proto měl soud prvního stupně řízení o takovém návrhu zastavit, zvláště když návrh na konkurs likvidátor neschválil. Navíc nebylo možné se vypořádat s chaotickým stavem řízení.
 
Závěr Vrchního soudu, který prohlášení konkursu na HPH zamítl: Osobou oprávněnou jednat za HPH je výlučně likvidátor, nebo jím zvolený zástupce. Navrhovatelé konkursu jsou osoby neoprávněné. Usnesení Městského soudu i Vrchního soudu Pacovskému zakazovalo nakládat s majetkem  HPH s tím, že musí respektovat pravomoc a působnost likvidátora; zapsání Pacovského do obchodního rejstříku obchodní soud zamítl.
 
Soudkyni Hodačové vůbec nevadilo, že navrhovatelé Pacovský a Klimeš podali návrh na konkurs půl roku po svém odvolání valnou hromadou z představenstva HPH, přesto se v návrhu uvedli jako členové představenstva. JUDr. Hodačová se to sice pokusila zdůvodnit, že v době podání nebylo zpochybněno jejich zvolení valnou hromadou do představenstva, nicméně zaregistrovat jejich odvolání zřejmě bylo naprosto pod její rozlišovací schopnost. Prostě to nezkoumala. Přitom dva měsíce po prohlášení konkursu je v úředním záznamu z porady JUDr. Hodačové, státní zástupkyně Soldánové a konkursního správce Cupky uveden závěr:
 
Nelze jednoznačně určit, kdo je skutečným představitelem úpadce (tedy HPH) z hlediska jeho právního oprávnění, přičemž bylo konstatováno, že judikát týkající se toho, že statutárním orgánem je poslední představenstvo zvolené valnou hromadou, v současné době nelze aplikovat, neboť tento judikát neměli zúčastnění k dispozici.
 
A hle, tady najednou se oprávněnost současného, řádně zvoleného, představenstva zkoumala, a protože chyběl patřičný judikát, tak „nelze jednoznačně určit, kdo je skutečným představitelem úpadce“. Korunu všemu pak nasadila státní zástupkyně Soldánová z pražského Městského státního zastupitelství, když Vrchnímu soudu poslala vyjádření, že navrhovatelé konkursu:
 
„… v době, kdy  byl podán návrh na prohlášení konkursu samotným dlužníkem, za něho jednaly osoby, které v té době byly zvoleny na valné hromadě, na základě volby jim vzniklo právo za dlužníka jednat a to do té doby než bylo usnesení valné hromady prohlášeno za neplatné“.
 
Jednoduše osobně zneplatnit řádné odvolání členů představenstva valnou hromadou a popřít právo valné hromady odvolat členy statutárních orgánů, jak je vidět, paní státní zástupkyni nedělá sebemenší potíž. Brát v úvahu patřičná zákonná ustanovení by bylo zřejmě jen naprosto zbytečnou ztrátou času. O přímo mimořádné pečlivosti, s jakou své vyjádření Mgr. Soldánová vypracovala, svědčí vrchní stránka tohoto „vyjádření“. Je na ní  uvedeno – žalobce: Městské státní zastupitelství, a jako žalovaný HPH, a. s. – v likvidaci. Kde se pojednou vzalo Městské státní zastupitelství jako žalobce v odvolání proti konkursu a proč žaluje HPH, ví samozřejmě Mgr. Soldánová jen ona sama. Zorientovat se v takovém prostém odvolání  jí patrně činilo nepřekonatelné potíže.
 
Při prohlášení konkursu soudkyně Hodačová vycházela ze  svého názoru, že HPH tvrzení o svých majetkových poměrech nedoložil žádným  dokladem, ani nedoložil svou platební schopnost. Hodnotila obranu HPH ohledně jeho ekonomické situace  za zavádějící a naprosto nepodloženou. Neprováděla však v této věci další šetření, protože byla názoru, že by se neúnosně protáhlo konkursní řízení.
Závěr Nejvyššího soudu: Odvolací soud (Vrchní soud) uzavřel, že HPH na úhradu doložených pohledávek (jejichž pravost vždy zpochybňoval) shromáždil dostatek prostředků. Proto uzavřel, že HPH je schopen k úhradě splatných pohledávek, leč není k tomu ochoten, takže nebyl osvědčen  úpadek.
 
HPH svou solventnost doložil samozřejmě dostatečně, stačil k tomu prostý výpis z účtu, který v tom chaosu, v jakém  řízení bylo, patrně soudkyně Hodačová možná až přímo neuvěřitelným způsobem přehlédla, takže se prostě prohlásil konkurs, jaképak s tím zdržování.  Nebo že by opět spolehlivě zapracoval její bezchybný právní názor?
 
Soudkyně Hodačová  zamítla návrh HPH na zpětvzetí návrhu na konkurs a odůvodnila to zamítavým stanoviskem  přistoupivších navrhovatelů.
 
Závěr Nejvyššího soudu: Zjevně nesprávný postup soudu první instance byl i v tom, že zamítl návrh HPH na zpětvzetí návrhu na konkurs, neboť podle zákona může navrhovatel vzít svůj návrh zpět do prohlášení konkursu.
 
Dvakrát HPH do prohlášení konkursu podal návrh na zpětvzetí, paní soudkyně možná  prostě opět podle svého jistě neotřesitelného právního názoru usoudila, že odmítavé stanovisko přistoupivších navrhovatelů ke zpětvzetí nelze posuzovat jinak, než jako přetěžkou újmu na jejich zájmech.  Patrně jí bylo nadmíru líto těchto nebývale strádajících věřitelů, a tak v tom jistě složitém, přímo titánském rozhodování, posléze zvítězil její právní názor, mimořádně proložený přehlubokým sociálním aspektem.
 
V tom chaosu, v jakém konkursní spis byl (sám Nejvyšší soud konstatoval, že s takovým stavem nebylo možné se vypořádat), paní soudkyni také uniklo, že právním zástupcem navrhovatelů, tedy HPH, byla JUDr. Chmelková, kterou tímto zastupováním navrhovatelé konkursu naprosto neoprávněně pověřili. Posléze zastupovala v prohlášeném konkursu také Pacovského jako věřitele. Takový právní lapsus, kdy jeden advokát zastupuje obě strany, může zřejmě projít jen u českého soudu a jistě jen u některých vskutku mimořádných soudců, obdařených přímo záviděníhodnou právní erudicí. Za takové zastupování byla také JUDr. Chmelková advokátní komorou po zásluze ztrestána kárným řízením.
 
Vrcholem všeho pak bylo vyznačení právní moci na usnesení o zproštění konkursního správce Cupky z funkce. Usnesení vydala soudkyně Hodačová 29. 8. 2005, s tím, že  nabytí právní moci počíná a je vykonatelné dnem 1. 9. 2005. Jenže toto vyznačení učinila až 20. 11. 2007, dva roky a téměř tři měsíce po nabytí právní moci! Dřív přece nemohla, když konkursní spis byl u Nejvyššího soudu. Jaké problémy se stále zapsaným konkursním správcem v obchodním rejstříku to působí likvidátorovi u zahraničních soudů, dokonce někdy i u soudů domácích, není třeba nikterak rozebírat. Nakonec celé konkursní řízení od podání návrhu  2. 12. 2002 do usnesení Nejvyššího soudu 31. 10. 2007, trvalo téměř pět let! A doposud, do 22. listopadu 2007, dnes již bývalý konkursní správce Cupka  stále nepředal, vzdor urgování,  převzaté doklady likvidátorovi HPH, ani nevysvětlil, proč převzaté finanční prostředky HPH po svém jmenování konkursním správcem převedl na svůj soukromý účet, což je naprosto protizákonné. Ale co je vlastně v harvardské kauze protizákonné?
 
Ještě jednu část usnesení Nejvyššího soudu nelze přehlédnout. Dovolatelé proti rozhodnutí Vrchního soudu argumentovali, že  v době, kdy byl návrh na prohlášení konkursu podán soudu, jednali navrhovatelé konkursu v dobré víře, neboť byl podán řádně zvolenými členy představenstva úpadce.
 
Závěr Nejvyššího soudu: Není významné subjektivní přesvědčení toho, kdo jménem právnické osoby v řízení konal, že konal právem, nýbrž to, komu oprávnění konat podle práva náleží. Dobrá víra navrhovatele oprávněnými osobami v žádném případě nečinila. Navrhovatelé Klimeš a Šancová museli o svou „dobrou víru“ přijít 25. července 2002, kdy soud zneplatnil usnesení valné hromady HPH z 10. 1. 2001, kdy byli zvoleni do představenstva.
 
Nějak si Pacovský s firmou Vepros popletli pojmy řádně zvolený a řádně půl roku odvolaný, což možná může souviset s Pacovského oblíbeným rčením – náš právní názor je jiný, kterým hýřil na valných hromadách. Takže v žádném případě nelze říci, že by ve svém dovolání jen prachobyčejně lhali. Došlo přece jen k pouhé záměně pojmů.
 
Tak  tedy probíhalo řízení o prohlášení konkursu na HPH a bez nadsázky lze učinit jediné – nominovat JUDr. Hodačovou do soudcovské síně slávy. Neboť dosud nikdo nepřišel s tak geniálním, přímo dokonale právně podloženým návodem, jak kdokoliv, aniž by byl osobou oprávněnou, může přivést u nás do konkursu kteroukoliv společnost, i bez prokázání oprávněnosti takového návrhu. Stačí jen zařídit, aby návrh dostaly na stůl JUDr. Hodačová a státní zástupkyně Soldánová. Jen kdyby nebylo toho Vrchního a Nejvyššího soudu…. Ale za pokus to jistě stálo.