aktuality

· Soud zastavil Častorálovy odměny

(26. 08. 2019) Konec léta se blíží, čas sklizní je v plném proudu a také Častorál s pomocí soudů teď sklízí, co při své brilantní, oslnivě erudované a neutuchající píli, s jakou likvidaci HPH provozoval, pro harvardské akcionáře zasel. V minulých dnech pražský soud rozhodl, že Častorálovi nepřísluší žádná další záloha na odměnu likvidátorovi HPH. Ta mu byla v roce 2001 určena ve výši 15 000 Kč měsíčně.
 

· Proč chtěl být Kaňovský vedlejším účastníkem

(20. 08. 2019) Do právě skončeného soudního řízení o odvolání likvidátora Častorála se snažil vstoupit akcionář Kaňovský. Podáním ze dne 19. 7. 2019 soudu oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, neboť má právní zájem na výsledku řízení. Pan Kaňovský kupodivu zřejmě velice váhal, zda má vskutku právní zájem na výsledku řízení, neboť své podání totiž soudu doručil 19. 7. 2019. Tedy přesně týden před tím, než soud vydal své usnesení o odvolání Častorála z funkce likvidátora HPH. Copak se asi stalo pojednou tak naléhavého? Přinejmenším by vstup P. Kaňovského jako vedlejšího účastníka nesporně řízení časově prodloužil. Přitom žaloba na Častorálovo odvolání byla podaná v roce 2013. V usnesení soud uvedl, že nepřipouští, aby se řízení jako vedlejší účastník zúčastnil P. Kaňovský. Soud shledal, že v daném případě se jedná o řízení nesporné, v němž je vedlejší účastenství pojmově vyloučeno a jehož účastníky jsou pouze navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jak se zdá, tady RNDr. P. Kaňovský příliš velkou znalost práva nepředvedl. K čemuž soud ještě uvedl, že odvolání není přípustné.
 

· Častorál bez titulu i bez funkce

(19. 8. 2019) Po dlouhých letech likvidačního předstírání a neuvěřitelné zvůle, s jakou si bývalý vnitrácký učitel Častorál počínal coby likvidátor společnosti HPH v likvidaci, konečně česká justice jednoznačným způsobem zhodnotila jeho působení. V závěru minulého měsíce pražský Městský soud po projednání žaloby na odvolání usnesením z 26. 7. 2019 Častorála zbavil funkce likvidátora HPH. Usnesení zatím není pravomocné.
 

· Bude odvolán, nebo nebude?

(24. 07. 2019) V letitém seriálu o odvolání likvidátora Častorála proběhlo ve středu 24. 7. 2019 další kolo. Jednání se zúčastnil sám Častorál a soud četl důkazy a vyslechl dvě svědecké výpovědi. Nejprve bylo v protokolu z minulého jednání opraveno chybné datum a pak se soud zajímal, zda bylo ve stanovách společnosti upraveno, v kolika osobách mohou likvidátoři HPH jednat.
 

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

Když státní zástupkyně uvádí v omyl i Vrchní soud

(17. 02. 2009) V nedávných dnech se v tisku objevily zprávy, jak si počínají některé z našich státních zástupkyň, jejichž profesní povinností je neúnavně dbát na dodržování práva a spravedlnosti v této zemi.
Jedna z nich sice měla podle zpráv z médií prokazatelné styky s podsvětím, a třebaže byla vyzvána k odstoupení, něco takového učinit nehodlá. Vždyť přece má hypotéku na nemovitost, jak by ji potom mohla splácet? Informace, že by byla odvolána, se zatím nikde neobjevila. Další státní zástupkyně zase v trestním řízení obviněným prozradila tajné informace kolem odposlechů, což nesporně mohlo celý případ ohrozit. Rozhoduje se o podání žaloby. Třetí „šibalkou“, jak tato individua nazývá předseda ČSSD Paroubek, je státní zástupkyně Mgr. Vratislava Soldánová z Městského státního zastupitelství v Praze.
 
Tuto státní žalobkyni dokonce dočasně zprostil  výkonu funkce sám ministr spravedlnosti J. Pospíšil. Půjčila si od banky čtyři milióny a ručila vlastním majetkem. Pak se jí to nějak rozleželo a vyjednávala s bankou, že zruší ručení svým majetkem a zárukou budou pozemky jejích rodičů. Jenže zapomněla nějak sdělit, že o tyto pozemky se vede majetkový spor, neboť si na ně dělá nárok jiná osoba. V policejní řeči tak státní žalobkyně Soldánová vědomě uvedla banku v omyl. Vyjádřeno prostou řečí – pokusila se banku podvést, za což jí hrozí až tři roky vězení.
 
Jméno státní zástupkyně Soldánové by rozhodně nemělo být harvardským akcionářům neznámé. Byla státní zástupkyní, která dozorovala podvodné prohlášení podvodného konkursu na Harvardský průmyslový holding, a. s. – v likvidaci (HPH) a docela se přitom činila. Dodnes na její příkladně pilný dohled HPH doplácí, neboť bývalý konkursní správce J. Cupka nevrátil všechny dokumenty, které převzal. Ačkoliv byl J. Cupka soudem zproštěn funkce konkursního správce HPH 21. 4. 2005 a bylo mu nařízeno uzavřít účetní knihy a sestavit účetní závěrku HPH, dodnes tyto dokumenty společnost nemá. Soudkyni E. Hodačové, která konkursní řízení vedla, to zřejmě bylo zcela lhostejné a dozorující žalobkyně měla patrně zcela jiné zájmy, než dbát na dodržování a naplnění práva. Nicméně ke stížnosti na postup soudkyně Hodačové místopředseda Městského soudu v Praze J. Jabornický mimo jiné odpověděl: „Vzhledem k tomu, že do řízení (míněn konkurs na HPH) vstoupil státní zástupce (Soldánová), domnívám se, že je tím dostatečně sledován postup soudce, včetně ochrany práv dlužníka“. HPH se svých práv domáhá dodnes, téměř čtyři roky po zamítnutí konkursu.
 
Žalobkyně Soldánová totiž zřejmě vůbec neměla sebemenší znalost konkursního spisu, a tak konkursní správce Cupka ve své zprávě, adresované soudkyni Hodačové na počátku roku 2005, mohl poklidně lhát, když uváděl, že JUDr. Michal Pacovský je bývalým předsedou představenstva. Nikdy totiž do této funkce zvolen nebyl, což zřejmě žalobkyni Soldánové vůbec nevadilo. Ovšem, jak z úředního záznamu z         15. 2. 2005 vyplývá, společně se soudkyní Hodačovou a J. Cupkou se vzácně shodli, že nelze určit, kdo je skutečným představitelem HPH, neboť judikát, „že statutárním orgánem je poslední zvolené představenstvo valnou hromadou nelze aplikovat, neboť tento judikát zúčastnění neměli k dispozici, ač se na jeho vyhledání pracuje“. Dodnes neexistuje ve spisu zmínka, že by si soud, nebo snad dokonce žalobkyně Soldánová znění judikátu vyžádali. Přesto nemůže být pochyb, že by žalobkyně Soldánová nesledovala ochranu práv dlužníka ze všech svých sil a ještě k tomu s věšteckou předvídavostí. Asi proto bylo do tohoto úředního záznamu zapsáno, že o oprávněnosti volby posledního představenstva by měl soud rozhodnout do šesti měsíců. Jak se zdá, této skvělé trojici smysl pro absurdní humor rozhodně nechyběl. Nebylo rozhodnuto ani po čtyřech letech.
 
Přímo oslnivě brilantní ukázkou právní erudice státní zástupkyně Soldánové pak je její vyjádření pro Vrchní soud k odvolání HPH proti prohlášení konkursu. V tomto vyjádření označila Městské státní zastupitelství v Praze za žalobce, patrně jí nikdo důvěrně neprozradil, že konkurs je navrhován, nikoliv žalován. Zcela ignorovala nepopiratelnou skutečnost, že navrhovatelé konkursu se ve svém návrhu vydávají za členy představenstva HPH, půl roku po svém odvolání z funkcí, takže nejsou osobami oprávněnými jménem HPH návrh podat. Dokonce jednoznačně ve svém vyjádření lže, když Vrchnímu soudu tvrdí: „v době, kdy byl podán návrh na prohlášení konkursu samotným dlužníkem (HPH), za něho jednaly osoby, které v té době byly zvoleny na valné hromadě, na základě volby jim vzniklo právo za dlužníka jednat…“ Takže paní Soldánová si to svoje „uvádění v omyl“ zřejmě trénovala už v roce 2005 na samotném Vrchním soudu.  Dokonce oznámila Vrchnímu soudu převratný objev: „Je nutné vzít v úvahu i skutečnost, že likvidátor je orgánem obchodní společnosti, není však jejím statutárním orgánem, byť na něho přešlo ve značném rozsahu právo jednat jménem společnosti.“ Doslova srdnatě se pustila i do přímo vědeckého zkoumání činnosti likvidátora, „který svým jednáním, a to opakovanými pokusy o vzetí zpět návrhu na prohlášení konkursu, vyjadřoval svůj postoj a přiklonil se tak k tomu, že podání návrhu považuje za právně relevantní“. Prostými slovy řečeno: jestliže pokládám návrh na konkurs za podvodný a žádám jeho stažení, uznávám, že tento návrh je právně relevantní, tedy právně opodstatněný! Že by tady paní žalobkyně přímo vyjevila, jak úpěnlivé přání také může být otcem tak stupidní myšlenky? Takovou přímo dech vyrážející dedukci by V. Soldánové záviděl určitě i sám Sherlock Holmes.
 
Patrně měla značný problém s tím, že Pacovský a také firma Vepros, coby věřitelé, své pohledávky soudu nevyčíslili a nedoložili, proto se pouští do samozřejmě fundované studie o osvědčení úpadku. Podle Soldánové „osvědčit neznamená prokázat pravdivost skutkových tvrzení, ale jen jejich pravděpodobnost“. Proto také samozřejmě neváhala a doporučila Vrchnímu soudu konkurs potvrdit.
 
I takoví lidé mohou mít v této zemi tolik moci, aby zcela bez zábran, i bez potřebného právního vzdělání a náležitého profesionálního přístupu mohli mimořádně významným způsobem zasahovat do jednání o majetek, představující miliardy korun. Aby nakonec skončili s obviněním, že vědomě uvedli banku v omyl, pro pár „mizerných“ miliónů.