aktuality

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

· Co všechno nechal Častorál skartovat?

(08. 07. 2017) S příchodem léta začalo být i v harvardské likvidaci poněkud horko a začínají se objasňovat i některé okolnosti kolem Častorálova tajnosnubného účetnictví. Především se OSMA musí omluvit za své podezření, že účetní knihy HPH v příhodný okamžik mohou jednoduše zmizet. Podle zjištění, které OSMA v úterý 27. 6. 2017 učinila, by takové zmizení bylo velice, ale vskutku velice obtížné. Navíc bylo dohodnuto, že veškeré archivované dokumenty HPH budou v úterý 4. 7. 2017 přivezeny zpět do Prahy, s nimi tedy i Častorálův účetnický poklad. Že by i se všemi v něm uloženými kostlivci?
 

· Na Častorála dopadlo předběžné opatření

(12. 06. 2017) K nečekanému zlomu došlo poslední květnový den v průběhu harvardské likvidace – pražský Městský soud vydal předběžné opatření, kterým likvidátorovi Častorálovi nařídil vydat novým likvidátorům veškeré dokumenty společnosti HPH a kompletní účetnictví.
 

· Proč Častorál nemohl přijít na VH

(30. 05. 2017) V pondělí 29. 5. 2017 se v Praze uskutečnila mimořádná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci, o kterou požádal ing. V. Jiřík, zástupce kvalifikované minority harvardských akcionářů. Na této valné hromadě se představili JUDr. D. Mixová a Ing. Tomko, které soud nominoval jako další dva likvidátory, jež by měli Harvard vyvést z marasmu, do kterého společnost dostal Z. Častorál po šestnácti letech svého až neuvěřitelného likvidačního břídilství.
 

· Místo účetnictví Častorál předložil pět „nezbytných zásad“

(09. 05. 2017) Tak to máme za sebou - náš nedostižný likvidátor Častorál se sešel s oběma likvidátory, které jmenoval soud. Kdo však předpokládal, že Častorál nebude ochoten s novými kolegy jednat, velice se mýlil. Naopak, byl na projednávání další budoucnosti harvardské likvidace pečlivě připraven. Se vstřícností sobě vlastní, jak nakonec dokládá prohlášení, které následně na svých internetových stránkách zveřejnil.
 

Když nejde likvidace, tak se Častorál pustil do valných hromad (2. část)

(25. 10. 2014) Poslední valné hromady jsou vůbec groteskními exhibicemi likvidátorových bludných představ a je také závažné podezření, že by mohlo jít i o obelhávání akcionářů. VH 2011, konaná 3. 10. 2013 však zůstane rozhodně nezapomenutelnou.

Tady totiž likvidátor Častorál, s důsledností profesora s krajně podezřelým ukrajinským atestátem, naplno odhalil své pozoruhodné vnímání reality a bezbřehou zmatenost. Hned v úvodu své zprávy prohlásil, že představenstvo do programu VH 2011 záměrně zařadilo zprávu likvidátora za rok 2011, aby likvidátor nemohl informovat akcionáře o významných skutečnostech, ke kterým došlo v letech 2012 a 2013. Uvědomit si, že program VH 2011 se musí týkat výhradně roku 2011, a proto nelze do programu zařadit zprávu likvidátora za roky 2012 a 2013 a případně vypustit zprávu za rok 2011, bylo zřejmě vysoko nad likvidátorovými rozlišovacími schopnostmi. Přičemž vzápětí prohlásil, že projednávat body za tři roky na jedné valné hromadě zákon nedovoluje.
 
Na této valné hromadě také udatně sdělil, že vyplácení akcionářů „formou likvidačního zůstatku může být velmi rychlé“. Což umocnil prohlášením „řešení likvidace očekávám v řádu měsíců“. Přitom do Sbírky listin založil výroční zprávu, v níž objevně oznamuje (stále stejně od roku 2004), že se společnost nachází v likvidaci, která je řízena osobou soudem jmenovaného likvidátora, jehož hlavní činností je uspokojit z likvidačního zůstatku akcionáře. Takže „vzhledem ke složitosti likvidace je obtížné stanovit časový horizont pro činnost likvidátora a výhled pro příští období“. Alespoň že poučil akcionáře, co by sám měl dělat, neboť z jeho víc jak desetileté činnosti to vůbec není zřejmé.
 
Nakonec lze takové drobnosti vyčítat likvidátorovi, který si nechal dvakrát soudem potvrdit svou neschopnost, když žádal o zvýšení své likvidátorské měsíční odměny z 15 tisíc na 102 tisíc korun? Což oba soudy smetly se stolu s tím, že za léta svého působení v HPH nepřinesl společnosti a akcionářům žádný prospěch. Dokonce ani nespočítá, kdy uplyne pět let a tři měsíce? Také se Častorálovi podařilo nechat marně uplynout šestiletou lhůtu k vyzvednutí daňového přeplatku, takže došlo k propadnutí čtvrt milionu z harvardských finančních prostředků. A to se náš úderný ukrajinský profesor na valné hromadě pochlubil, že byl finančním úřadem v roce 2004 jmenován zástupcem HPH pro daňové záležitosti. K tomu, když šlo o náhradu nákladů za stažení žaloby na proplacení směnky na 5,4 miliardy, byl na dovolené a jeho právník s ním proto nemohl komunikovat, takže to stálo společnost 1,2 milionů korun.  To je vskutku příkladná péče řádného hospodáře o svěřený majetek.
 
Poslední ukázkou jak nakládá s majetkem HPH s přímo vzorovou péčí, je zrušení usnesení VH z 29. 4. 2004 po deseti letech, na čemž se v útočné soudružské součinnosti podílel s tehdejším předsedou dozorčí rady Kaňovským. Jen náhrada soudních nákladů čtyřem žalobcům představuje téměř sto tisíc. Častorálovo započaté tažení proti platnosti valných hromad tedy může přijít společnost HPH a akcionáře dost draho - na nějaký ten milión jen za soudní náklady a služby právníků, když jsme teprve zrušili VH 2004 a v pokoutním utajení také VH 2012, opět v soudružské spolupráci Častorála s Kaňovským. Nehledě na náklady vedlejší, aby se orgány o zahájených řízeních nedozvěděly.
 
Pro objektivnost nutno uvést, že utajované zneplatňováňování valných hromad má své náležité opodstatnění, které patrně spočívá v tom, aby při některém soudním řízení nedošlo na jisté výroky při Častorálových vystoupeních. Ty vždy patří vskutku ke zlatým hřebům programů valných hromad a jeden z nich na VH 2012 měl vskutku mimořádný kalibr. Když se Častorál dostal k vypočítávání rizik, která číhají na jeho likvidátorskou práci, prohlásil: „Rizikem není uvolnění převodů akcií, blokovaných předběžným opatřením K. Staňka. Domnívám se, že toto předběžné opatření zakazující převody dosud K. Staněk zneužívá k udržení se ve funkci“. Samozřejmě sdělit, jak se tímto krkolomným způsobem K. Staněk udržuje už tolik let ve funkci, to by bylo pod důstojnost Častorála akcionářům ozřejmit. Ale taková bývala oblíbená praxe komunistických vnitráků, bez důkazů obvinit a Častorál je přece učil a přednášel na Vysoké škole SNB.
 
Dokonce je zařízeno, aby jisté soudní dokumenty nebyly doručovány společnosti datovou schránkou, protože ze zákona do ní mají členové představenstva přístup. Častorál navíc neváhal a obrátil se i na ministerstvo vnitra, aby představenstvu byl přístup do datové schránky zrušen. Pro což ministerstvo nemělo vůbec pochopení s tím, že likvidátor žádá o protiprávní opatření. Z Častorálovy kapsy zmíněné náklady ovšem nejdou, a když akcionáři stále jen otravují s vyplácením likvidačního zůstatku, tak ať se to platí z harvardské kasy, tedy z jejich akcionářského majetku. Vždyť to všechno přece dělá jen pro ně, pro akcionáře. Protože až likvidátor zruší všechny valné hromady, pak teprve bude ten pravý čas na vyplácení. Před tím ovšem je nutné ještě definitivně zlikvidovat orgány společnosti. Ovšem jestli pak ještě bude co vyplácet.
 
Především musí rozhodně zmizet představenstvo, o kterém Častorál neustále opakuje, že když jsou žalobami napadeny všechny valné hromady od roku 2004, tak není vůbec jisté, že členové představenstva byli platně zvoleni, tedy že HPH vůbec žádné platné představenstvo nemá. A nebyl by to náš pochybný ukrajinský profesor, kdyby se ve svém záští nedostal do schizofrenického stavu. Od roku 2006 totiž ve svých zprávách zdůrazňuje, že valné hromady HPH vždy svolalo „řádně zvolené představenstvo“. Naposledy tak představenstvo prezentoval při svolání VH 2009 v roce 2011, pak už likvidátorovi došlo, že představenstvo o jeho „hospodaření“ s majetkem HPH ledacos ví a s „řádně zvoleným představenstvem“ byl konec. Zvláště když likvidátor začal ukrývat účetnictví a na valných hromadách mělo představenstvo dokonce tu drzost navrhovat nezávislého auditora. Zatímco likvidátor si začal vynucovat auditora jen svého osobního, jemuž by valná hromada musela schvalovat audity, aniž by je kdokoliv viděl a ještě k tomu požadoval, aby byly schvalovány zpětně. Bylo zřejmé, že harvardské účetnictví má ve skříních hezký pár kostlivců.
 
Jeden takový roztomilý kostliveček vypadl likvidátorovi z účetnictví zásluhou bývalého auditora Kouby, který musel velice narychlo z likvidátorových služeb odejít, přestože na něj pan profesor nedal dopustit. V roce 2009 totiž došlo mezi oběma pány k pozoruhodné korespondenci (průkaznou část korespondence OSMA má). Je to kostlivec přímo častorálovský. Likvidátor požadoval od auditora vrácení 450 tisíc korun, což bylo 50% zálohy, vyplacené na provedení tří auditů, takže celá záloha představovala 900 tisíc, tedy za jeden audit 300 tisíc. Častorál argumentoval, že auditor Kouba sice ověřil tři účetní závěrky, za což si může nechat polovinu zálohy, ovšem nedodal k nim příslušné audity, takže 450 tisíc ať obratem vrátí.
Způsoby likvidátorů jak nakládat s cizím majetkem mohou být pochopitelně různé. Tady ovšem Častorál sám osobně vyvrátil svůj neotřesitelný argument proti nezávislému auditorovi, schválenému valnou hromadou. Ten prý za audit požadoval 300 tisíc, tedy sedminásobně vyšší odměnu, než údajně požadovali auditoři předcházející, což bylo pro Častorála naprosto nepřijatelné. Ovšem bývalému auditorovi Koubovi zřejmě Častorál těch 300 tisíc za auditování závěrky vyplácel klidně a bez problémů. Pro nezávislého auditora, schváleného valnou hromadou, to samozřejmě byla pojednou nepřijatelná suma. Proč asi?
 
K tomu jen taková pikantnost. V jednom z vymáhacích dopisů likvidátor sděluje, jak se záležitost s chybějícími audity závažně zkomplikovala. Auditorka, která nahradila svého kolegu Koubu, měla odmítnout chybějící audity vytvořit, neboť má s bývalým kolegou jisté spory. K dokreslení způsobu likvidátorova jednání ještě tolik – bývalý auditor byl v situaci, kdy se nemohl dostat ke svému výtisku smlouvy, týkající se těch tří auditů. Proto žádal likvidátora, aby mu poslal kopii. Přestože Častorál dobře věděl, v jaké situaci se auditor nachází, zůstal neoblomný. Úderně odpověděl, že bývalý auditor musí požadovanou smlouvu mít, proto nepovažuje za vhodné kopii svého výtisku kamkoliv posílat.  Racionálně Jednat, to pan likvidátor vskutku umí.
(Dokončení v příštích dnech.)