aktuality

· Soud zastavil Častorálovy odměny

(26. 08. 2019) Konec léta se blíží, čas sklizní je v plném proudu a také Častorál s pomocí soudů teď sklízí, co při své brilantní, oslnivě erudované a neutuchající píli, s jakou likvidaci HPH provozoval, pro harvardské akcionáře zasel. V minulých dnech pražský soud rozhodl, že Častorálovi nepřísluší žádná další záloha na odměnu likvidátorovi HPH. Ta mu byla v roce 2001 určena ve výši 15 000 Kč měsíčně.
 

· Proč chtěl být Kaňovský vedlejším účastníkem

(20. 08. 2019) Do právě skončeného soudního řízení o odvolání likvidátora Častorála se snažil vstoupit akcionář Kaňovský. Podáním ze dne 19. 7. 2019 soudu oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, neboť má právní zájem na výsledku řízení. Pan Kaňovský kupodivu zřejmě velice váhal, zda má vskutku právní zájem na výsledku řízení, neboť své podání totiž soudu doručil 19. 7. 2019. Tedy přesně týden před tím, než soud vydal své usnesení o odvolání Častorála z funkce likvidátora HPH. Copak se asi stalo pojednou tak naléhavého? Přinejmenším by vstup P. Kaňovského jako vedlejšího účastníka nesporně řízení časově prodloužil. Přitom žaloba na Častorálovo odvolání byla podaná v roce 2013. V usnesení soud uvedl, že nepřipouští, aby se řízení jako vedlejší účastník zúčastnil P. Kaňovský. Soud shledal, že v daném případě se jedná o řízení nesporné, v němž je vedlejší účastenství pojmově vyloučeno a jehož účastníky jsou pouze navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jak se zdá, tady RNDr. P. Kaňovský příliš velkou znalost práva nepředvedl. K čemuž soud ještě uvedl, že odvolání není přípustné.
 

· Častorál bez titulu i bez funkce

(19. 8. 2019) Po dlouhých letech likvidačního předstírání a neuvěřitelné zvůle, s jakou si bývalý vnitrácký učitel Častorál počínal coby likvidátor společnosti HPH v likvidaci, konečně česká justice jednoznačným způsobem zhodnotila jeho působení. V závěru minulého měsíce pražský Městský soud po projednání žaloby na odvolání usnesením z 26. 7. 2019 Častorála zbavil funkce likvidátora HPH. Usnesení zatím není pravomocné.
 

· Bude odvolán, nebo nebude?

(24. 07. 2019) V letitém seriálu o odvolání likvidátora Častorála proběhlo ve středu 24. 7. 2019 další kolo. Jednání se zúčastnil sám Častorál a soud četl důkazy a vyslechl dvě svědecké výpovědi. Nejprve bylo v protokolu z minulého jednání opraveno chybné datum a pak se soud zajímal, zda bylo ve stanovách společnosti upraveno, v kolika osobách mohou likvidátoři HPH jednat.
 

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

Jen česká závist vyhnala skvělého Koženého do exilu

(12. 02. 2009) Jeden mimořádně zajímavý kostlivec, starý přes jedenáct let, vypadl v minulých dnech z jedné ze skříní české politiky. Objevil se dopis z října 1997  Dr. Jiřího Weigla, tehdejšího šéf poradce premiéra V. Klause,  kterým odpovídal  na oficiální žádost ázerbájdžánského prezidenta Alijeva o poskytnutí referencí na Viktora Koženého.
Odpovědí pověřil V. Klaus pana Weigla a ten do Baku poslal reference vskutku skvělé. Vychválil Koženého jako průkopníka české privatizace, který velice přispěl k jejímu úspěchu. Proto zkušenost  Koženého  bude prospěšná pro každý privatizační projekt.
 
O půl roku dříve pak v televizním vystoupení premiér V. Klaus sdělil, že nechce analyzovat, jak se všechno v této věci otočilo a jakým způsobem byl on (míněn Kožený) dotlačen k odcházení z této země. „Obrovskou vinu na této změně jeho chování má česká závist, závist lidí vůči komukoliv, kdo o něco usiluje a kdo v něčem získá nějaký úspěch“, řekl tehdy V. Klaus.
 
J. Weigl posílá  prezidentovi Alijevovi zprávu o mimořádných schopnostech V. Koženého téměř čtyři roky po jeho útěku přes Irsko na Bahamy, tedy v době, kdy již bylo víc než zřejmé, že majetek Harvardu je z větší části rozkraden, že v této společnosti dochází k podvodům a že Koženého nevyhnala česká závist, ale obyčejný strach, aby nebyl  také obžalován, který Koženého zachvátil, když jako svědek vypovídal před soudem s agentem Wallisem. Navíc tehdejší vláda měla k dispozici důvěrnou zprávu ředitele Střediska cenných papírů  Liznera o tom, co se v Harvardu děje. Zřejmě právě vzhledem k oslňujícím kvalitám a schopnostem Koženého tato zpráva velice rychle kamsi zapadla.
 
Zcela vystihující byla reakce bývalého ministra privatizace T. Ježka, který k publikovanému dopisu pana Weigla v televizi sdělil, že bylo přece v té době známo, jak velice dobré kontakty měli Kožený a jeho lidé na tehdejší politiky. Pro potvrzení Ježkových slov stačí  připomenout bývalého ministra vnitra Čermáka, jenž  daroval Koženému dokonce pistoli, prý za statečnost.
 
Dnes se ovšem pan Weigl staví ke svému chvalozpěvu na Koženého poněkud rezervovaně. Prý Kožený v té době nebyl za nic odsouzen, ani stíhán, takže mohl těžko napsat něco jiného, než  napsal. Na otázku, zda je Kožený zlodějem pak řekl, že to nemůže odhadnout. Prý neměl dostatek informací před jedenácti lety, když odpovídal prezidentovi Alijevovi a tak nemá jasno ani nyní. Nesporně mimořádně zajímavý styl práce premiérova  šéfporadce, aneb jak si počínat, když nemám dostatek potřebných informací. Nicméně je nadále názoru, že Kožený pro českou privatizaci byl skutečným přínosem. 
 
V tom si zcela notuje s D. Třískou, bývalým náměstkem ministra financí, kterým byl tehdy V. Klaus. D. Tříska ovšem musel počátkem devadesátých let velmi urychleně z ministerstva odejít, nicméně se podle vlastních slov vždy hrdě přihlásí jako autor technického  provedení naší privatizace, které u nás bylo unikátní. V roce 2006 při oslavách patnácti let od zahájení privatizace D. Tříska v rozhovoru pro časopis PRO51  (měsíčník pravicové většiny) řekl, že Kožený, jenž u něj působil do poloviny roku 1990 jako poradce,  u nás nikoho neokradl. Kdyby mu vyšla ázerbájdžánská anabáze, stal by se prý nejvýznamnějším Čechem. D. Tříska dokonce tvrdí, že při přípravě privatizace mu Kožený řekl věci, které potřeboval vědět a které mu nebyl schopen vysvětlit ani britský Know-How Fund, dokonce ani profesor J. Švejnar.
 
Již rok probíhá trestní řízení proti Koženému a Vostrému, které poskytuje nadmíru výmluvný obraz o přínosu Koženého pro českou privatizaci. D. Tříska by se dokonce mohl seznámit s unikátní privatizační technikou, kterou Kožený v Harvardu uplatnil a kterou před soudem vypovídající znalci označili za monstrózní rozkrádání.
 
Zbývá k tomu dodat jen tolik –  dnes Ing. Jiří Weigl, CSc. je kancléřem prezidenta republiky a členem Národní ekonomické rady vlády (NERVu). Naše ekonomika je nesporně v dobrých rukou.