aktuality

· Soud zastavil Častorálovy odměny

(26. 08. 2019) Konec léta se blíží, čas sklizní je v plném proudu a také Častorál s pomocí soudů teď sklízí, co při své brilantní, oslnivě erudované a neutuchající píli, s jakou likvidaci HPH provozoval, pro harvardské akcionáře zasel. V minulých dnech pražský soud rozhodl, že Častorálovi nepřísluší žádná další záloha na odměnu likvidátorovi HPH. Ta mu byla v roce 2001 určena ve výši 15 000 Kč měsíčně.
 

· Proč chtěl být Kaňovský vedlejším účastníkem

(20. 08. 2019) Do právě skončeného soudního řízení o odvolání likvidátora Častorála se snažil vstoupit akcionář Kaňovský. Podáním ze dne 19. 7. 2019 soudu oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, neboť má právní zájem na výsledku řízení. Pan Kaňovský kupodivu zřejmě velice váhal, zda má vskutku právní zájem na výsledku řízení, neboť své podání totiž soudu doručil 19. 7. 2019. Tedy přesně týden před tím, než soud vydal své usnesení o odvolání Častorála z funkce likvidátora HPH. Copak se asi stalo pojednou tak naléhavého? Přinejmenším by vstup P. Kaňovského jako vedlejšího účastníka nesporně řízení časově prodloužil. Přitom žaloba na Častorálovo odvolání byla podaná v roce 2013. V usnesení soud uvedl, že nepřipouští, aby se řízení jako vedlejší účastník zúčastnil P. Kaňovský. Soud shledal, že v daném případě se jedná o řízení nesporné, v němž je vedlejší účastenství pojmově vyloučeno a jehož účastníky jsou pouze navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Jak se zdá, tady RNDr. P. Kaňovský příliš velkou znalost práva nepředvedl. K čemuž soud ještě uvedl, že odvolání není přípustné.
 

· Častorál bez titulu i bez funkce

(19. 8. 2019) Po dlouhých letech likvidačního předstírání a neuvěřitelné zvůle, s jakou si bývalý vnitrácký učitel Častorál počínal coby likvidátor společnosti HPH v likvidaci, konečně česká justice jednoznačným způsobem zhodnotila jeho působení. V závěru minulého měsíce pražský Městský soud po projednání žaloby na odvolání usnesením z 26. 7. 2019 Častorála zbavil funkce likvidátora HPH. Usnesení zatím není pravomocné.
 

· Bude odvolán, nebo nebude?

(24. 07. 2019) V letitém seriálu o odvolání likvidátora Častorála proběhlo ve středu 24. 7. 2019 další kolo. Jednání se zúčastnil sám Častorál a soud četl důkazy a vyslechl dvě svědecké výpovědi. Nejprve bylo v protokolu z minulého jednání opraveno chybné datum a pak se soud zajímal, zda bylo ve stanovách společnosti upraveno, v kolika osobách mohou likvidátoři HPH jednat.
 

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

Dobrodruh Klimeš v jedné lodi s Pacovským

(14. 09. 2008)

(14. 09. 2008) Výpověď  JUDr. A. Klimeše, člena představenstva HPH: Bylo mi nabídnuto členství v představenstvu Harvardského průmyslového holdingu, někdy v roce 1999. V  roce 1995 a 1996 jsem v holdingu nepůsobil. Zda po celou dobu byl předsedou představenstva pan Pacovský v  době, kdy jsem byl člen představenstva, uvádím, že předsedou představenstva nebyl nikdo, protože jsme se nemohli dohodnout, kdo by to mohl vykonávat.

 

Nikdy jsem podrobně neviděl do těch obchodů, a to dokonce ani v době, když jsem byl v představenstvu, jsem o tom neměl úplně jasno. Pokud se týká obchodních věcí, většinou to řídil Pacovský, který nás informoval. Já jsem měl v představenstvu na starosti spíš formální stránku právních dokumentů. O činnosti Koženého a Vostrého jsem neměl sebemenší informaci. Dokonce jsem se s Koženým nikdy neviděl. Vostrého jsem viděl pouze na jedné valné hromadě, nevím, jestli v roce 1999. Ke své velké lítosti mně občas vynechává už paměť, i teď. Když jsem se stal členem představenstva, v té době byl likvidátorem dr. Pacovský. S tím jsem se znal, my jsme společně studovali právnickou fakultu dálkově. Je to člověk, s kterým bych si sedl do lodi, já jsem vodák, tak s ním bych na lodi jel. Nás pojí odjakživa vzájemná důvěra.

 

Ten pojem "malý akcionář" je velmi směšný, protože malý akcionář byl také akcionář, který měl 100.000 akcií. To byli bývalí veksláci a podobná sestava, jednání valných hromad podle toho taky vypadalo. A ti skuteční malí akcionáři, ti se na valné hromady samozřejmě nikdy nedostavili, protože na to by nestačil stadion. A pokud my jsme rozhodovali, tak v tom jednom návrhu usnesení, že jsme právě nějak chtěli jaksi od koryta dostat ty „malé velké akcionáře.“ Takové ty „minoritní“, s těmi sto tisíci, a uspokojit ty, kteří tam dali nějaké životní úspory, a to nám valná hromada neschválila. Nakonec ani panu Koženému se to nelíbilo, takže my jsme byli odstaveni dost nevybíravým způsobem. Kyperské společností hlasovaly vždycky společně. Nemůžu říct, kdo je fakticky ovládal, ale domnívám se, že je nesporně ovládal pan Kožený z Baham.

 

Na valných hromadách se jednalo vždycky jenom o to, jakým způsobem naložit s akciemi, ale nevzpomínám si, že by se projednával nějaký konkrétní obchodní případ. Tam největší problém byly vouchery, které byly v Ázerbájdžánu, tuším 1.800.000 kusů, které tam byly deponované. Napřed to depozitum platil Harvard, nějaké soukromé agentuře, a pak se to předalo do depozita státu. Ale s těmi se nepodařilo nějak obchodovat. My jsme měli zájem, nepopírám, měli jsme zájem zrušit tu likvidaci, a chtěli jsme, aby se ty prostředky, které byly k dispozici, vždyť to byly evropské prostředky, aby se nějakým způsobem zužitkovaly. Přemýšleli jsme, nebo měli jsme v úmyslu, a navrhovali jsme založit společnost, společnou v Ázerbájdžánu v Baku, kde jezdí metro a nikdo ho neopravuje, že by se vytvořil společný podnik za použití těch  kuponů, aby to zůstalo v podstatě v Ázerbájdžánu a nevyvezlo se to ven, a přitom aby to mělo smysl i pro českou ekonomiku. Ale k té realizaci nedošlo, protože nepodařilo se nám navázat potřebné kontakty tady v Čechách.

 

150.000.000 dolarů tehdy nebylo v majetku HPH, když já jsem přišel. Ty tam přišly až ke konci, a to tak, že se v Rusku prodal podíl na firmě Sidanko, kterou vlastnily čtyři společnosti. Jednou z nich byla dceřiná společnost HPH, tuším, že se jmenovala Daventree (Pozn. předsedy senátu: Resources.) Ano, myslím. Oni byly Rersources a Limited, a já nevím teď, která. Byl Daventree  Resources  a ještě  jedna Daventree.  (Pozn. PS: Ne,  původně  byla Daventree Limited, pak byly Daventree Limited Resources a pak byl Daventree Limited Belize.) Já si to pletu, já už dnes nevím přesně, jak to bylo. Ale rozhodně to byla 100% dcera HPH, která dostala těch 150.000.000 dolarů. Tuším, že 20.000.000 přišlo sem, a byly deponovány v Českých Budějovicích nějak u advokáta. Zbytek si pan Kožený a pan Vostrý stáhli na Kypr, a prostě se sem ty peníze vůbec nedostaly.

 

Nevím, kdo byl v představenstvu té dceřiné společnosti Daventree Limited, myslím, že tam byl Vostrý. Když se dělal audit HPH, tak jsme potřebovali audit Daventree, a oni nám ho poslali bez dvou stránek. (Pozn. PS: Vy jste vypovídal bez tří stránek.) Promiňte, ale poslali nám ho nekompletní, zkrátka. A my jsme na základě toho nebyli ochotni ani ten audit zadat, nějak se to prostě celé tehdy zadrhlo, já jsem s tím seznámil valnou hromadu, a výsledek byl,  že nás majoritní akcionář, jak s oblibou říkal pan ředitel Nový, odvolal. Protože jsme nebyli ochotni jaksi tohle spolknout, z toho auditu totiž nebylo jasné, jestli z těch 150.000.000 jsou skutečné peníze nebo jestli to není náhodou půjčka, která by naopak společnost zatížila. 

 

Kdo rozhodoval o těch penězích, že byly převedeny na ten konkrétní účet, kdo s tím mohl disponovat, s těmi 150 miliony, já jsem se dozvěděl na představenstvu dodatečně. Konkrétně kdo je uložil na ten účet, uvádím, že buď Nový, nebo Pacovský. Já si teď nevzpomenu přesně, kdo. V té době byl už ředitelem Nový, takže pravděpodobně Nový. My jsme ho pověřili řízením těch věcí. Nevím, jak oni získali peníze z toho Sidanka. Ale rozhodně nepřišla celá ta částka.

(Ta nešťastná paměť, nebo nechuť se přiznat? Smlouvy o „úschově“ 21,7 miliónu dolarů na účtu budějovického advokáta Bayera byly tři. První podepsal s Bayerem  údajný ředitel Nový, druhou, poněkud odlišnou,  tentýž den s Bayerem podepsali Pacovský a Klimeš. Před budějovickým soudem bylo uvedeno, že prý pro jistotu).

 

Otázka soudu: Nepřišla. Přišla tam jenom částka 21.700.000 dolarů. Co se stalo se zbytkem té částky, to nevíte?

Pokud si vzpomínám, tak tehdy jsme měli nějakou informaci, že skončila na Kypru. Že je Kožený s Vostrým stáhli na Kypr. Jak jsem k tomuto poznatku přišel, že je stáhli Kožený s Vostrým na Kypr, to nevím. Ale rozhodně to nebyla nevěrohodná informace. Byla to nějakým způsobem věrohodná informace, to bych o tom nemluvil, kdyby to byla nevěrohodná informace.

 

Já za největší neštěstí považuji schválení toho návrhu komunistického poslance, kterým se omezila možnost zrušit likvidaci. Když se podnikatel rozhodne, že se mu naskytne nová báječná příležitost obchodovat, tak najednou někdo řekne: "Stát ti to vzal, protože ti jmenoval likvidátora." Co to je, proboha? Co to je za svobodné podnikání? S tím nemůžu nikdy souhlasit, a nesouhlasili jsme s tímto, a bylo to přijato ad hoc kvůli HPH, kvůli ničemu jinému. Protože Kožený je profláknutý, tak najednou se musí přijmout takový zákon. Nesmyslný zákon. Kdyby to byl konkurs, prosím, ale je to likvidace. Likvidace je rozhodnutí,  je  úkon,  který  je vlastní  tomu  podnikateli,  ne  státu. My  jsme se rozhodli vystoupit z likvidace, a přijal se zákon, podle kterého to nejde. K dotazu, koho míním tím komunistickým poslancem, uvádím, že Filip to navrhl. 

 

Potom byl konkurs, ano. Že dokonce jsme učinili nějaký návrh, aby HPH vstoupilo do konkursu,  protože jsme dospěli k závěru, že jediné spravedlivé vyrovnání bude konkursem, protože jednak všichni jezdili na Bahamy se dohadovat s Koženým. Matějka jezdil na Bahamy,  i ti akcionáři, a chvíli táhli s tou stranou, chvíli  s tou stranou, takže pak jsme dospěli k závěru, že mezi těmito, nebudu to říkat, co jsem si o nich myslel, bude nejlepší, když jim utneme tipec tím, že prohlásíme konkurs, a nechť se to spravedlivě rozdělí, postoupí, a rozsekne to soud. Souhlasí, že ten konkurs nebyl namířen proti doc. Častorálovi, ale proti těm, co spolupracovali s Koženým.  Upřímně řečeno husitsky "Proti všem", i proti doc. Častorálovi.  Především ale proti těm tzv. minoritním akcionářům a Koženému. Z toho by ti minoritní akcionáři, tedy skutečně minoritní, kteří mají nějakou desítku akcií doma ve slamníku, a která nemá dneska žádnou cenu, tak by z toho měli jedině prospěch, protože ti možná něco dostanou, možná by se na ně dostalo. Za těchto okolností, jak to teď probíhá, rozhodně ne. Kromě toho nikdy mně nikdo neodpověděl na otázku, jestli Viktor Kožený dosud má akcie RM Systému, který zakládal, byl v představenstvu, a akcie jsou na jméno, nejsou obchodovatelné. Nikdo neví, jestli nedostává dodnes peníze, a nikdo mi na to nebude schopen odpovědět. Takže co je všechno ve hře. Pak už naším záměrem bylo skutečně to vypořádat nějakým způsobem, aby se to ukončilo a konec. Jdeme od toho. Proto ten konkurs.

(Patrně mimořádná, leč pochopitelná  skromnost bránila Klimešovi sdělit soudu, že šlo o podvodný návrh na konkurs, pod který se sám podepsal s Pacovským a Šancovou půl roku po odvolání z předsednictva HPH a přesto se v návrhu  uvedli jako stále fungující členové představenstva. Přímo ohromující až dojemná je Klimešova argumentace, že navržený konkurs byl míněn ve prospěch drobných akcionářů, kteří v konkursním řízení v této zemi nemají žádnou šanci na vyplacení sebemenší částky).

 

Pokud jsem vyšetřovateli vypovídal, že v r. 2001 buď já, nebo představenstvo vystavilo plnou moc Vostrému, aby v Daventree Resources získal těch 150 miliónů dolarů od Sidanka, tak jsme tu plnou moc vypověděli, protože on nějak překročil pravomoci, které mu byly ústně dány, nebo nedodržel pokyny. My jsme nevěřili, že se spřáhl s Koženým. Já dodnes nevím, jestli se spřáhl, nebo jede ve vlastní věci. Už nevím, co provedl, když rázem, bude to směšné, jsme prozřeli a tak jsme mu plnou moc odebrali.

 

Pořád mluvíme o tom samém. Protože předtím tam žádné peníze nebyly, všechno bylo ve směnkách, ve voucherech a v tomto podílu, v té dceřiné společnosti. Ano, my jsme zmocnili nějakou americkou společnost, aby podávala žaloby na společnosti pana Koženého a pana Vostrého. Pověřili jsme ji proto, že vedete-li takový spor, tak na to musíte mít peníze, a my jsme ty peníze neměli. Nemůžete jít žalovat do zahraničí na směnečný platební rozkaz nebo na něco, aniž byste tam složili kauci, aniž byste měli na advokáty, na všechno. Ta americká společnost byla ochotná toto riziko nést a s tím, že to učiní za 15 % provize z vysouzené částky. Samozřejmě vyjádřeno v konkrétních penězích je to nesmírná částka, ale konec konců "Provident" nepůjčuje za menší, takže  to z  hlediska  obchodních  zvyklostí  není  nepřiměřená  částka. Bylo nebezpečí, že ty směnky propadnou, pokud se nezažalují. Kdybychom to neudělali, tak nás okamžitě obvinili ze špatného hospodaření a seděli jsme tady na lavici obžalovaných. Že došlo mezi panem Vostrým a Koženým k nějaké roztržce v roce 2002, jak jsem se to dozvěděl nebo v čem spočívala ta roztržka, to si už nevzpomínám vůbec.

 

Otázka soudu: Kdo vám vzkázal – my vás naučíme, jak se hraje první liga? Nebo – je vidět, že bývalý tajemník obvodního výboru nestačil na náčelníka jedné správy  StB?

Myslím, že ten vzkaz je od Koženého. Tajemník obvodního výboru byl Pacovský a Vostrý byl vedoucí správy StB. Všichni byli StB. Zda Kožený taky, tam je taková legenda, mimo zápis, můžu?“

 

Předseda senátu: Můžete.

„Ale mimo zápis. Protože to nemůžu, to není důkaz.“

 

Předseda senátu: My tady neděláme mimo zápis.

„Ta ochranka, co tam byla, tak tvrdila, že Koženého otec zahynul při nějaké akci v Africe, a že když se Viktor vrátil, tak tady měl otevřené dveře a všichni mu šli vstříc. Nehledě na to, že celá ta ochranka byla bývalá StB. To všichni byli spolupracovníci, dobře se znali.“

(Což byla samozřejmě jen vylhaná estébácká legenda, neboť Koženého otec v Africe rozhodně nezemřel).

 

K dalším dotazům předsedy senátu:

Že jsem podepsal někdy v roce 2001 plnou moc Vostrému, aby vymohl ty peníze Sidanka a pak jsem toho litoval, uvádím, že nebyl jsem sám, kdo to podepisoval. To byl návrh dr. Pacovského. Že je třeba pověřit Ing. Vostrého, aby ty peníze inkasoval a převedl je sem. Nevím už, z jakého důvodu. Už si ty detaily skutečně nepamatuji. To není zlá vůle, to já skutečně blbnu.

 

K dalším dotazům soudu:

Ano, šlo o ten audit, kde chyběly ty tři stránky. To tehdy tam forsírovali právě ti představitelé Harvard Group pan Ševčík a Beránek, kteří byli až do konce našich dnů v dobrém vztahu jak s Vostrým, tak s Koženým, a v podstatě oni potom zorganizovali to, že jsme vůbec nebyli připuštěni na tu poslední valnou hromadu, na které nás odvolali.

 

K dotazům státního zástupce Jindřicha:

Jak těch 20.000.000 dolarů, které byly deponovány u advokáta Bayera, a zda vůbec byly v účetnictví HPH zaúčtovány, uvádím, že účetnictví prováděla Harvard Group, my jsme s nimi měli smlouvu. Nevím, zda Harvardský průmyslový holding jako akcionář společnosti Daventree Resources se sídlem na Kypru obdržel od této společnosti někdy nějaké dividendy. V době, kdy jsem působil v představenstvu, nejsem si vědom. Pokud byly nějaké náklady, tak se nějak hradily z výtěžků Lesní brány a z toho, co zůstalo v Teplicích. Nevím, že by přišly ze zahraničí nějaké peníze.

 

K dotazům obhájce JUDr. Monsporta:

Pokud jde o spory, které byly s  Vostrým a jestli  Vostrý nějakým způsobem překročil zmocnění, které jsme mu udělili plnou mocí.  Představenstvo tvořili dva členové, Nový a Ziegler, ti hlasovali vždycky spolu, My jsme byli tři, tak jsme rozhodovali my tři,  Pacovský, Šancová a já. My jsme se spíš drželi generální linii, kterou vytyčoval Pacovský. Oni často jednali v souladu s pokyny, které zřejmě, nevím já, jestli ano nebo ne, ale vždycky v poslední době se potom radili s  Matějkou, který zajížděl na Bahamy, velmi často byl v kontaktu s Koženým, a oni vytvořili takovou skupinu, která si konzultovala ty věci mimo nás, a pak na představenstvu měli jiné názory, ale to nemohu přesně specifikovat. Vím, že s tím Matějkou velmi často jednali. Tam byla taková ta skupina, která se potom i rozpadla, uvnitř valné hromady, protože napřed Matějka táhnul s tou hlavní skupinou reprezentovanou OSMOU, to s panem redaktorem Staňkem, ale potom začali mít rozdílné cíle.

 

Nový prohlásil jednu věc – nikdy jsem neprodělal na tom, když jsem jednal v souladu s majoritním akcionářem, kdežto my jsme byli proti názoru majoritního. Majoritní akcionář byly kyperky a Kožený, my jsme s jeho záměrem nesouhlasili, a tím jsme se dostali v podstatě na černou listinu a byli jsme odejiti.

 

K dotazu soudu:

O trustech nic nevím. Byla to dceřiná společnost HPH, ale my jsme nesouhlasili s tím, aby ty peníze byly deponovány na tu Daventree, která měla ten podíl. My chtěli, aby byly deponovány v Čechách na HPH, a to Vostrý neudělal.

 

K dotazům obhájce JUDr. Monsporta :

Nevím, jakým způsobem ten kupující, který koupil Sidanco, těm čtyřem akcionářům včetně Daventree Resources, to vyplatil, jestli najednou nebo jestli to bylo ve splátkách. O trustu číslo jedna a trustu číslo dva jsem slyšel, ale to se připravovalo. Teď mně to vybavujete, ale už mi to dávno vypadlo z hlavy. Ševčík s tím přišel ještě před tím, než jsme byli vyhozeni, ale my jsme s tím nesouhlasili. Připravovali prostě ten trust. Myslím, že to byl nápad Ševčíka. Ševčíka a  Beránka.

 

Vím, že v souvislosti s těmi penězi ze Sidanka ta částka 20.000.000 dolarů u dr. Bayera byla policií zablokována.  Nevím, zda to mohl být důvod k neposlání další částky do České republiky. Tedy obava, aby zde i ten zbytek policie nezablokovala, já nemohu vidět do myšlení Vostrého.

 

Z jakého titulu se ázerbájdžánské vouchery a kupony dostaly do majetku HPH? Myslím, že byly nakoupené za peníze HPH. Protože vždycky jsme s nimi nakládali, nebo uvažovali jsme o nich jako o majetku HPH, včetně docenta Častorála. Nevím, v zájmu čeho nebo koho likvidátor Častorál jednal, ale rozhodně nejednal v zájmu HPH. Kdyby jednal v zájmu HPH, zúčastnil by se alespoň jedné schůze představenstva. 

(Škoda, že Klimeš soudu nevysvětlil, co by asi na těch schůzích doc. Častorál dělal, když ho sice představenstvo zvalo, ale současně ho zatvrzele odmítalo uznat likvidátorem HPH. Z jakého titulu  se tedy měl zúčastňovat schůzí představenstva a co s ním asi tak chtělo představenstvo projednávat?).

 

K dotazu, proč převážil ten zájem vystoupit z likvidace, uvádím, že v té době, kdy jsme o tom uvažovali, tak ještě ty vouchery v Ázerbájdžánu byly živé a byla reálná šance vytvořit nějaký společný podnik, a jak jsem tady uvedl. Byl byste blázen, abyste nepokračoval a šel na odpočinek. Domnívali jsme se, že pro akcionáře je daleko výhodnější zahájit normální hospodářskou činnost s takovým obrovským balíkem peněz, proboha, vždyť všichni z toho mohli být dobře živi, a takhle to je někde zmrazené, petrifikované peníze, nic. Za přispění ázerbájdžánské vlády, vždyť my chtěli jednat s někým, aby to šlo, ale na druhé straně zas tak moc jednat nešlo. Od Rusů jsem dostal osobní pokyn, abych se na to vykašlal, že to není naše věc.

(Od kterých Rusů? Že by od mimořádně  zainteresovaných soukmenovců  z bývalé proslulé sovětské KGB?).

 

Pokoušeli jsme se jednat i s nějakým českým vládním představitelem, sháněli jsme nějaký kontakt, ale nepodařilo se žádný získat. Je pravda, že jsme dokonce už měli sjednanou schůzku s tehdejším ministrem Grégrem. Nevím, jestli to pan ministr potvrdí. Šlo o to, že hodinu před tou schůzkou nám zatelefonovala jeho sekretářka. Řekla nám, že jsme žvanilové a že pan ministr schůzku odvolává. O té schůzce jsme věděli jenom dva, já, který jsem to zprostředkoval a Pacovský,  toho jsem musel informovat. Možná, že ten můj zprostředkovatel… Ministr průmyslu také samozřejmě mohl říct: "Hoši, to je dobrý nápad, půjdeme do toho, protože je škoda těch peněz.“ Ázerbájdžánský prezident Alijev měl ale mimořádný strach o to, aby Češi nesáhli na naftu, což byl záměr zřejmě Koženého s těmi Američany. Jenomže ta nedůvěra v Koženého a v to, za koho vlastně my tu hru hrajeme, tak vedla k tomu, že nakonec Grégr od toho cuknul a řekl, že jsme ukecaní. Já se mu nedivím, protože takový dobrodruh, jako jsem já, který do toho vlezl, málokdo je.

 

K dotazu obhájce JUDr. Korbaře:

Kromě toho, co bylo v tisku, nevím nic o činnosti Viktora Koženého v letech 1995 - 1996 . Nezjistil jsem ani nijak dodatečně, že by poškodil harvardské společnosti v těchto letech 1995 a 1996, dokonce musím prohlásit, že na valných hromadách byli účastníci první vlny kuponové privatizace, a ti prohlásili, že první vlna kuponové privatizace proběhla naprosto korektně, a Kožený splnil veškeré své závazky. Pokud se týká první vlny kuponové privatizace.

 

K dotazu obhájce JUDr. Monsporta:

Nevím nic o žádné nelegální činnosti Ing. Vostrého v letech 95 a 96. Já jsem do toho konce roku 99 neměl vůbec žádné povědomí, jak to chodilo v Harvardu.

 

Na závěr tohoto soudního jednání obhájci obou obžalovaných žádali, aby určitě byli vyslechnuti ti svědci, kteří byli vyslechnuti na Kypru.

 

Obhájce JUDr. Monsport: My  jsme  žádali,  a předpokládám,  že  i  kolega, o to,  aby  nám  bylo umožněno  účastnit se všech vyšetřovacích úkonů, a o tomto nepadlo vůbec nic. Teprve ex post jsme dozvěděli, že proběhly jakési výslechy na Kypru, a současně bych chtěl připomenout, že už od roku někdy 1996 existuje judikát Ústavního soudu, že i pokud legislativa dané země zahraniční tedy neumožňuje účast advokáta, takže to minimum, které musí být umožněno, je předat prostřednictvím vyšetřujícího našeho orgánu své dotazy tomu zahraničnímu policejnímu orgánu, který provádí výslech, a to se nestalo, takže v podstatě za této situace jsou jejich výslechy nepoužitelné a jedná se podle mne o důležité osoby, protože to jsou ti, kteří stáli u zakládání nebo řízení společností, těch kyperských, o kterých je tady řeč.

 

DALŠÍ AKTUÁLNÍ INFORMACE

 

Jiná soudní jednání

 

Proběhlo také další jednání soudního sporu mezi  HPH a Victoria Security Printing o nemovitost v pražské Ohradní ulici. Došlo totiž k převodu pohledávky z HPH na jiný subjekt, takže VPS platí někomu jinému, nikoliv HPH. Navíc není jasné, kdo je majitelem účtu, na který VSP platí, třebaže VSP tvrdí, že  je to firma Clariano. Přitom VSP namítá, že český překlad smlouvy, podepsané Koženým a Vostrým, není přesný (jde o význam anglického slova „shall“). Vzdor tomu, že podepsaní Kožený tak i Vostrý vládnou češtinou i angličtinou natolik, že by si nepřesnosti českého překladu museli všimnout. Soud zamítl  další navrhované důkazy VSP, uzavřel dokazování ovšem s tím,  že kdyby strany ještě přišly s nějakým převratným důkazem, bude na to brán zřetel a odročil jednání pro vynesení rozsudku na konec září 2008.

 

           

Stačí se jen zeptat

 

Mezi akcionáři se objevují dotazy, jak je možné, že v obchodním rejstříku jsou stále vedeny osoby z bývalého představenstva a dozorčí rady. Dokonce lze zaznamenat pochybnosti, zda s  tím likvidátor a současné představenstvo vůbec něco dělá. Takže pro ujasnění –  byl podán návrh na vymazání těchto osob a zapsání nového představenstva a dozorčí  rady. Rejstříkový soud o vymazání a zapsání už dávno rozhodl, ovšem bývalá předsedkyně dozorčí rady J. Sainerová a bývalý člen představenstva Černý se odvolali. Černého odvolání soud odmítl, neboť bylo podáno pozdě. Rejstříkový spis již tedy dlouhé měsíce leží na Vrchním soudu, a kdy se ten odvoláním Sainerové bude zabývat, těžko předvídat. Což je prosté vysvětlení, proč po více než třech letech stále nejsou zapsány současné orgány společnosti. Takže  uvádění dat pravomocných soudních rozhodnutí, dat odvolání a zvolení nových členů orgánů v různých diskuzích je zcela zpozdilé a může svědčit i o naprosté neznalosti.  Stačí se jen představenstva zeptat, jak to činí spousty jiných akcionářů HPH. Nakonec o informace žádá i J. Sainerová a jsou jí samozřejmě v příslušném rozsahu poskytnuty.