aktuality

· Kožený v New Yorku prohrává

(30. 11. 2018) Potěšující zpráva pro akcionáře Harvardského průmyslového holdingu přišla z New Yorku. Zdejší Nejvyšší soud státu New York, přesněji jeho odvolací divize, projednala 20. 11. 2018 žalobu HPH proti společnosti Landlocked Shipping Co., kterou HPH uplatňuje nárok na 22milionů dolarů, získaných prodejem luxusní chaty v Aspenu.
 

· Co přinese první kolo úpisu?

(07. 11. 2018) Jen několik hodin zbývá do zahájení prvního kola úpisu harvardských akcií. Jde o akci, kterou se představenstvo společnosti spolu s oběma novými likvidátory snaží odvrátit hrozící insolvenci, která je výsledkem Častorálova sedmnáctiletého drancování společnosti. A zachránit tak pro akcionáře harvardskou likvidaci a tím alespoň část jejich peněz.
 

· Zbabělost nedovolí Častorálovi přijít na VH

(22. 05. 2018) Tak konečně máme nezvratnou jistotu, že v Harvardu již nedojde k žádnému dalšímu loupení a rozkrádání, neboť nás o tom s mimořádnou znalostí věci v internetové diskuzi přesvědčuje rudé bratrstvo harvardské bolševické kočičí pracky. Ovšem akcionář HPH si nemůže v této společnosti být ničím jist, neboť lhaní údajného profesora ekonomie se stalo zvykem od chvíle, kdy se ujal své likvidační funkce. V čemž mu ze všech sil sekundují jeho bolševičtí soudruzi.
 

· Probuzení vnitrácko-estébáckých vysloužilců

(03. 05. 2018) Počátkem března Osma zaznamenala zvýšenou aktivitu harvardského estébácko-vnitráckého souručenství na internetu, o čem se pochopitelně zmínila. I o skutečnosti, že společnost HPH byla ještě donedávna v „péči“ právě těchto starých struktur. K tomuto oživení nesporně došlo v souvislosti s jednáním komunistů o podpoře pro tvořící se vládu a také s pozoruhodnou účastí prezidenta Zemana (i s projevem) na komunistickém sjezdu. Prostě snaha českých komunistů o opětovné proletářské spojování vybudila i harvardskou buňku našich zvětralých estébácko-vnitráckých vysloužilců.
 

· Častorál nepřišel, Kaňovský rychle zmizel

(05. 04. 2018) V pražském hotelu Olšanka se ve čtvrtek 5. dubna 2018 uskutečnila náhradní valná hromada Harvardského průmyslového holdingu. Měla velice krátký program, neboť ještě nebyla k dispozici účetní závěrka za rok 2016, kterou prostě likvidátor Častorál odmítl vyhotovit.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (2)

(03. 04. 2018) Již zcela neskrývaný nástup vysloužilých vnitráků a estébáků mohl ledaskoho snad i překvapit, přitom však došlo jen k odkrytí karet – Osma se již léta neskrývá s podezřením, že společnost HPH byla a stále je pod bedlivým dozorem starých bolševických a vnitráckých struktur. Vždyť v devadesátých letech, tehdy ještě nepříliš zkušený poslanec Gross ve své písemné interpelaci uvedl, že tehdejší HIF ovládalo čtrnáct bývalých příslušníků StB.
 

· Přijde na VH? Nepřijde…? (1)

(28. 03. 2018) Do valné hromady HPH zbývá jen několik dnů a akcionáři nedočkavě řeší a s napětím očekávají, zda se na ní objeví proslulá likvidátorská hvězda, pokoutní profesor ekonomiky s atestátem odkudsi z Ukrajiny, obdivuhodný a nedostižný Častorál. Je s podivem, kolik akcionářů o jeho účasti na VH pochybuje, dokonce jako by ztratili víru v jeho věrohodnost.
 

· Jak Častorál sám sebe zaměstnal a vyplácel

(09. 03. 2018) Dlouho očekávaná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci se sice uskutečnila, ale nebyla usnášeníschopná, neboť se na ní nesešla tři procenta akcionářů. Náhradní valná hromada by měla být svolána počátkem dubna. Podle očekávání se nedostavil likvidátor Častorál, kterého zřejmě akcionáři a společnost HPH již dávno nezajímají. Nebyl sám, neobjevil se ani akcionář Kaňovský, třebaže tak intenzivně volal po informacích.
 

· Bude to chvíle Častorálova loučení?

(06. 03. 2018) Pouhých pár hodin dělí harvardské akcionáře od konání valné hromady HPH, která je očekávaná s mimořádným zájmem. Především jde o otázku, zda se na ni dostaví Častorál, nebo zda opět dá najevo svoji krajně urážlivou aroganci vůči harvardským akcionářům? Osma se domnívá, že soudruh ukrajinský profesor by se tentokrát neměl zbaběle skrývat doma, ale valnou hromadu ozdobit svou přítomností a s bolševickou otevřeností vysvětlit vše, co akcionáři budou chtít vědět.
 

· I takové může být soudní usnesení

(15. 12. 2017) Když předseda představenstva J. Sedláček (tehdy předseda dozorčí rady) podával v roce 2013 k soudu žalobu na odvolání likvidátora Častorála, rozhodně netušil, že po čtyřech letech bude se svou žalobou opět na začátku.
 

· Častorálova údernost - nejdřív skartace, pak exekuce

(02. 10. 2017) Co se děje v Harvardu a zda se vůbec něco děje? To jsou otázky, se kterými se akcionáři společnosti s nastávajícím podzimem stále častěji obracejí na OSMU. Bohužel, nemohou se dozvědět nic potěšujícího, neboť Častorál se svou elitní vnitrácko-estébáckou grupou dovedl harvardskou likvidaci vskutku do naprosto katastrofálního stavu. Průvodním (logickým) jevem kolapsu harvardské likvidace byl pochopitelně rozpad bratrstva bolševické pracky vysloužilých vnitráků, neboť kasa už je beznadějně prázdná. Nakonec, kdo by také dělal něco zadarmo, to by přece nebylo bolševické, takže Častorál zůstal opuštěn a zcela sám.
 

· Co všechno nechal Častorál skartovat?

(08. 07. 2017) S příchodem léta začalo být i v harvardské likvidaci poněkud horko a začínají se objasňovat i některé okolnosti kolem Častorálova tajnosnubného účetnictví. Především se OSMA musí omluvit za své podezření, že účetní knihy HPH v příhodný okamžik mohou jednoduše zmizet. Podle zjištění, které OSMA v úterý 27. 6. 2017 učinila, by takové zmizení bylo velice, ale vskutku velice obtížné. Navíc bylo dohodnuto, že veškeré archivované dokumenty HPH budou v úterý 4. 7. 2017 přivezeny zpět do Prahy, s nimi tedy i Častorálův účetnický poklad. Že by i se všemi v něm uloženými kostlivci?
 

· Na Častorála dopadlo předběžné opatření

(12. 06. 2017) K nečekanému zlomu došlo poslední květnový den v průběhu harvardské likvidace – pražský Městský soud vydal předběžné opatření, kterým likvidátorovi Častorálovi nařídil vydat novým likvidátorům veškeré dokumenty společnosti HPH a kompletní účetnictví.
 

· Proč Častorál nemohl přijít na VH

(30. 05. 2017) V pondělí 29. 5. 2017 se v Praze uskutečnila mimořádná valná hromada Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci, o kterou požádal ing. V. Jiřík, zástupce kvalifikované minority harvardských akcionářů. Na této valné hromadě se představili JUDr. D. Mixová a Ing. Tomko, které soud nominoval jako další dva likvidátory, jež by měli Harvard vyvést z marasmu, do kterého společnost dostal Z. Častorál po šestnácti letech svého až neuvěřitelného likvidačního břídilství.
 

· Místo účetnictví Častorál předložil pět „nezbytných zásad“

(09. 05. 2017) Tak to máme za sebou - náš nedostižný likvidátor Častorál se sešel s oběma likvidátory, které jmenoval soud. Kdo však předpokládal, že Častorál nebude ochoten s novými kolegy jednat, velice se mýlil. Naopak, byl na projednávání další budoucnosti harvardské likvidace pečlivě připraven. Se vstřícností sobě vlastní, jak nakonec dokládá prohlášení, které následně na svých internetových stránkách zveřejnil.
 

Juraj Široký musel přiznat, že byl jedenáct let estébákem

(02. 07. 2007) Slovenský Ústav paměti národa dnem 21. června 2007 zpřístupnil dosud utajované operativní svazky StB. Tak byly zveřejněny spisy tří tisíc slovenských estébáků, mezi nimi i kopie osobního svazku Juraje Širokého. Ten byl v devadesátých letech jedním z nejbližších spolupracovníků V. Koženého a B. Vostrého a posléze prvním mužem slovenské části Harvardu.

Dnes je čtyřiapadesátiletý J. Široký miliardářem, ale že svůj majetek nabyl z rozkradeného HPH, zásadně odmítá. V minulém roce V. Kožený obvinil Širokého, že právě on zpronevěřil značnou část  majetku  harvardských investičních fondů. Je označován za podporovatele slovenské vládní strany Smer, je prý mecenášem slovenského premiéra Fica a má mít blízké vztahy i se slovenským prezidentem. A podobně jako v Čechách  bývalý šéf automobilky Škoda pan Kulhánek, je  J. Široký od roku 1998 předsedou národního hokejového svazu.

Když jej před časem manažer  slovenské hokejové reprezentace  a bývalý československý reprezentant Peter Šťastný označil za dlouholetého příslušníka StB, Široký reagoval, že se k tomu vyjádří, až přijde ten pravý čas. Když při automobilové nehodě zahynul ředitel Ústavu pamäti národa Ján Langoš a Širokého spis byl  pak okamžitě ukraden, zřejmě ten pravý čas nastal a Široký jednoznačně popřel, že by někdy měl s StB co dělat. Připustil jen, že byl v diplomatických službách. Šťastnému se teď tedy dostává zadostiučinění a bude zajímavé, jak se slovenský hokejový svaz k  situaci postaví.

Svazek Širokého dokumentuje, že byl od  roku 1979  příslušníkem StB, dosáhl hodnosti kapitána a od roku 1985 působil v USA na československém velvyslanectví ve Washingtonu jako zástupce rezidenta StB. Traduje se, že právě v USA se kontaktoval a byl ve styku s Viktorem Koženým. Ještě v letech 1988–89 je za svou činnost odměňován – za pomoc sovětským přátelům a  za kvalitně provedenou verbovku (že by Koženého?). Po sametové revoluci usiloval, aby mohl pro zpravodajskou službu pracovat dál, tehdejší ministr vnitra Ján Langoš  to však zamítl.

Po zveřejnění svého svazku v bratislavském deníku SME pak J. Široký vydal prohlášení, v němž mimo jiné sděluje: „V každém státě byla, je a bude rozvědka jeho součástí. Je nepsaným pravidlem, že o působení v zahraniční službě se veřejně nehovoří. Pro mě je to uzavřená minulost“.

O tom uzavření estébácké minulosti lze ovšem dost pochybovat – jak jinak by se mohlo stát, že se v harvardských investičních fondech sešlo tolik bývalých estébáků? Jak se jim mohlo podařit  zcela beztrestně obrovský harvardský majetek rozkrást a jak jinak by bylo možné, že pachatele, kterými nejsou jen Kožený a Vostrý, policejní vyšetřovatelé dosud zatvrzele odmítají stíhat? Možná, že vysvětlení lze najít třeba v nedávno zveřejněné zprávě v jednom z pražských deníků, že třetinu české policie ovládají bývalí příslušníci StB.  Což by ovšem  zdaleka nebyla uzavřená minulost, ani pro J. Širokého, zvláště když jiný vysoce postavený estébák B. Vostrý jen tak posílá Širokého slovenské firmě Druhá strategická 50 miliónů dolarů ze zámoří. Nakonec je to zřejmě  v Širokého rodině – estébáky podle listu SME byli i jeho otec i strýc.

Název Širokého firmy patrně není náhodný, vše ukazuje, že stratégem v jistém smyslu je. Jeho budoucí snacha Janka  je podle SME dnes asistentkou, doslova prý pravou rukou, vlivné poslankyně  Gabániové, která je zase blízkou přítelkyní manželky Juraje Širokého. Dana, dcera Širokého, je asistentkou dalšího slovenského poslance Martináka, jenž je pro změnu bratrancem Gabániové. Ani Juraj Široký junior nepřišel zkrátka – je poradcem finančního ředitele Transpetrolu I. Krivosudského. Samozřejmě, že všichni jakýkoliv vliv Širokého na rozmístění členů jeho rodiny zásadně odmítají. Nepotismus se tomuto systému říká a velice dobře ho znali středověcí vatikánští papežové – vlastně ho vynalezli. Na Sicílii to ovšem v průběhu staletí vylepšili a začalo se tomu říkat mafie. Nakonec mezinárodní souručenství bývalých příslušníků StB nic jiného zřejmě není.

Na domácí harvardské scéně proběhl další díl žaloby firmy Pacific Alliance na Koženého společnost Oily Rock na plnění ze zajišťovací směnky na 9,8 mld. korun. Neobjevilo se nic nového, obě stany opakovaly svá tvrzení: Pacific, že nic nebylo zaplaceno ani v příslušném termínu, ani do podání žaloby. Oily Rock zase argumentoval svým oblíbeným refrénem, že zaplaceno bylo a dokonce víc, než je suma, za kterou se firma Oily Rock zaručila. Tady zřejmě dochází k nebývalému úkazu ve směnečné historii – dlužník dokonce zaplatí víc, než činí jeho dluh a to takovým způsobem, že ani nezná hodnotu majetku, jímž svůj dluh hradí. Ale bezpečně ví, že to bylo víc, než zaplatit měl. Že by Kožený místo finančních expertů používal křišťálovou kouli? Nakonec, možné to je. Těžko zapomenout na jeho oznámení, jak se bude zabývat splétáním letadel z jakýchsi drátků a pak je upeče v nějaké troubě jako koláče.